 |
| Petra Šestáková, Fakulta designu a umění v Plzni |
Nejpikantnější chvilky jsem s osmdesátiletými rodiči rozdýchávala v restauracích. Oni totiž vůbec nejsou na všelijaké ty gurmánské novoty od kuchařů s michelinskými hvězdami a „umazané talíře“, kde je uprostřed mísy olivka s křepelčím vejcem politá karamelovými šmouhami.
Vyrazí-li během zahraniční cesty do hospody, jsou vždycky nejspokojenější, když jdou „na polívku“.
I.
Minestrone
„Jakou to máte?“ zeptala se maminka v občerstvení u poslední benzinové pumy před Rozvadovem.
„Jen minestrone,“ odpověděla servírka.
Maminka zrozpačitěla: „Ale my bychom chtěli polívku.“
„Takže dvakrát minestrone?“ kývla slečna. Když viděla maminčinu bezradnost, protočila panenky a vyštěkla: „No, to je polívka. Taková italská zeleninová...“
„Milá slečno,“ postavil se táta hrdě na maminčinu stranu: „Tak to řekněte rovnou a bude jasno! Copak jsme v Itálii?“
II.
Gerstensuppe
Na horské salaši v Alpách sice polévka představovala nejlevnější položku v poledním jídelníčku, ale dát osm euro za kroupovou kejdu se zdálo rodičům natolik rozhazovačné, že se rozhodli objednat si „Gerstensuppe“ napůl.
Selka přinesla malý koflíček s hustým pokrmem, že by v něm mohla stát lžíce. A tak maminka požádala o druhý hrníček s horkou vodou a „šikovně“ pak onu salašnickou specialitu naředila.
„Trošku jsem jim to vylepšila,“ pochvalovala si, když před tatínka postrčila plný hrnek vroucí tekutiny. A zasytila nejen sebe a jeho, ale ještě prý zbyla polívka i na mě.
III.
Rajská, ale...
Polívková anabáze vyvrcholila v noblesní restauraci u olympijského muzea v Lausanne. Naši zase vyrazili – jak jinak – než na polívku. Už byli zvyklí na ty „vydřidušské ceny“, a tak se tentokrát uvolili, že se plácnou přes kapsu, ačkoliv jediná polévka na jídelním lístku byla třikrát dražší, než salašnická „Gerstensuppe“...
Hrdě objednali dvě porce a čekali, co jim obsluha přinese za dobrotu.
„Je to rajská, ale...“ podíval se táta zděšeně na maminku, když ochutnal. Pak přivolal servírku a španělské gaspacho jí vrátil se slovy: „Jestliže chcete za jídlo desetkrát víc, než stojí u nás doma, mohli byste ten blaf aspoň podávat teplý.“
