Každý samozřejmě máme vlastní model ideálního partnera, i když charakteristické znaky budou u většiny z nás podobné. Kdybych měla popsat ten svůj, byl by to vysoký mohutný (urostlý) muž s pronikavým ledovým pohledem, lehkými šedinami, hezkými rty a zuby, širokými rameny a svalnatýma rukama.
Nepředstavujte si žádného kulturistu, to na mysli nemám, spíš naopak, někteří se mi až hnusí. Jde o to, že naše ideály se mění podle našeho aktuálního „favorita“ a samozřejmě podle společenského trendu. Trendem téhle doby, je podle všeho bezchybná hora svalů s drsným pohledem a tunou gelu na vlasy. Uznávám, že někteří z nich opravdu přitažliví jsou, ale co je moc, to je moc. Pro mě jsou daleko zajímavější „obyčejní“ muži.
Asi mám přehnané požadavky, ale spíš než „namakanost“ cením inteligenci, vrozený šarm, charisma, humor a také trochu povrchně společenské postavení. Jsem toho názoru, že muži zrají jako víno. Je mi 18 let a přesto, že všichni mí vrstevníci mají věkem sobě rovného, já si to představit neumím. A určitě nejsem jediná.
Když se ve společnosti zmíním o své „úchylce“, sesype se na mě okamžitě plno názorů typu: „Nemůžeš mu dát to, co on potřebuje. Jsi na něj moc mladá a máš nevyzrálé myšlení. Nemyslíš si, že on si raději vybere starší dámu a ne hysterickou mladou holku? Co kdyby chtěl děti?“ Ano, něco na těch argumentech bude, ale stejně bych si dovolila oponovat. Tak zaprvé, potřeby jsou individuální a myslím, že většina mužů je ráda, když může uspokojovat potřeby žen a hýčkat je. Pozornost mladé holky jim imponuje, i když nic není zadarmo. S nevyzrálostí myšlení bych si také dovolila nesouhlasit, jelikož spousta čtyřicátníku má myšlení malého kluka až do smrti. Děti jsou trochu rozporuplné téma, ale já bych řekla, že pokud je muž chce a myslí si, že musí být nedílnou součástí jeho života, tak pravděpodobně už nějaké má. A pokud je nemá, tak je to o vzájemné toleranci a domluvě, u mužů totiž věk na dělání dětí extra velký vliv nemá, na rozdíl od žen. Zkrátka a dobře, pokud se člověk řídí srdcem, tak přehlíží kritiku a závist. Dělá to, co chce, co ho baví a co ho naplňuje. U někoho to je romantický platonický vztah se zajíčky a někdo zase rád zkušené pány. Nechci, aby to mělo sexuální podtext, i když nebudu tvrdit, že to k tomu nepatří. A nenechte se zmást mým občas poněkud drzým jazykem, své „zkušenosti“ bych mohla spočítat na prstech jedné ruky.
