Jana se dlouho rozmýšlela než se ke Karlovi nastěhovala. Ono se ani není čemu divit. Odejít od manžela s malým synem není snadné rozhodnutí... a hlavně měla obavu, jestli bude Karel zvládat tu odpovědnost při výchově jejího syna. Přeci jenom byl mladší než ona a dosud žil sám a musel se starat jenom sám o sebe.
Nakonec ten riskantní krok udělala.
Jana se ještě teď musela usmívat když si vzpomněla, jak Karel vyběhl z koupelny, když mu ráno o víkendu připravili s Martinem pastičku v podobě potravinářské folie natažené na záchodovou mísu. Nebo ten jeho výraz, když zjistil, že velký kus masa v jeho oblíbené rajské omáčce je sója!
Ale teď byla trochu nejistá. Poprvé šla večer ke kadeřníkovi a Karel bude muset uvařit Martínkovi večeři. Sice několikrát zmiňoval, že vařit neumí a u sporáku ho vlastně ještě neviděla, ale co, je dospělý a usmažit rybí prsty není žádná věda. Pustila to z hlavy a užívala si kadeřníkovu péči.
Nervozita se vrátila, když se blížila k domovu. Už při vstupu do domu cítila zápach, který tam normálně nebýval. Šok nastal, když otevřela dveře od bytu a přivítal ji kouř. Než došla z předsíně do kuchyně, bylo jí jasné, že peníze za mytí a foukání vlasů byly vyhozené zbytečně, protože voněla jako uzené.
Když se v zakouřené kuchyni trochu rozkoukala, viděla oba chlapy jak sedí u stolu a cpou se zuhelnatělými kostičkami. Schylovalo se k pěknému hysterickému výstupu. Ale Martínek ji dokonale odzbrojil. Vzal jednu černou kostičku, tatarkou na ní udělal pár teček a podal jí ji se slovy: “Podívej maminko, jaké jsme si s Karlem uvařili dobré domino. A tohle nejlepší jsem udělal pro tebe!” Místo výbuchu vzteku se začala smát.
Když pak Martínek už dávno spal spokojeně ve svém pokojíku, kuchyň byla pořádně vyvětraná, spálená pánev vyhozená v popelnici a sedli si s Karlem se sklenkou ke stolu, pohladila ho po ruce a něžně mu řekla: “Jestli jsi to hrál na to, že se tímhle vyvlékneš z vaření, tak se pleteš - k narozeninám ti dám kurz vaření pro začátečníky!”
