 |
| Svatba v Káni - Tintoretto |
Na svatbě v Káně Galilejské byla Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se na hostině nedostávalo vína, Ježíš vykonal svůj prvý zázrak, přeměnil vodu ve víno. Tehdy poprvé zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
U nás v kraji galilejském je zvykem svatbu neošidit. Všeho musí být hojnost, na všechno se musí pamatovat. A všichni v kraji galilejském si ten den musí pamatovat. Je to už pár let, ženil jsem. A jako ženich, což je na židovské svatbě hlavní hostitel, jsem si dal opravdu záležet.
Rozdal jsem pokyny pro obřad a vše předem secvičil. Sehnal jsem nápaditý prostor a vyzdobil ho. Všude palmy, tkané pentle, i louče byly. Sezval jsem hosty. Propočítal, kolik snědí a vypijí. Objednal víno a latkesy - takové židovské tradiční jednohubky. Zajistil jsem hudbu, zpěváky, kouzelníky. Myslel jsem na blaho hostů, především na blaho mé matky a matky mé nevěsty.
Vše šlo podle plánů, dokud na oslavu nedorazil On.
Asi ho někdo pozval, ale já to nebyl! Já ho opravdu nečekal. A teď je tu, tváří se jako beránek, ale přišel se nažrat. A k završení všeho, táhne na tucet kumpánů s sebou. Upocenejch, zanedbanejch, veselejch. Sedají si, rozhlíží se a hodlají se bavit. Já zatím promýšlím, kdy a jak odejdou?
Chápejte, lidi, mám určité zkušenosti. Poznám, jak se věci mají. Třináct lidí navíc, to je moc. A tihle neskončí před nedělí. Ty jednohubky nevyjdou! A matky mě zabijou.
Dělám jakoby nic, ostatní se smějou. Svatba jde dál. Tanec se zrychluje. Žije se! A uprostřed vší pozornosti On. Prý „Na štěstí ženicha, na krásu nevěsty!“ A káže: „Dolejte nám ještě!“ Tak to už mě snad provokuje!
Bože, jak já Ho nenávidím! Za všechno může On, vandrák jeden z Nazaretu!
A taky že jo. Teď zrovna došlo víno! Víno došlo.
Taková ostuda! Ostuda v Káně. Ostuda, co se roznese po celé Galilei. A možná i dál.
