Když to taťku napadlo poprvé, rovnou tu myšlenku zavrhl jako naprostý úlet. Ale pořád ji nemohl dostat z hlavy. A tak nakonec, když se všichni tři náhodou sešli u večeře, vyhlásil:
Rodinko, rozhodl jsem se, že příští sobotu, to je 24. července, oslavíme společně náš letní Štědrý den!
Mamince zaskočilo a synek s nechápavým výrazem zvedl hlavu od knížky a směrem k mamince pronesl sarkasticky: Koukám, že starouškovi definitivně hráblo! No, už je mu padesát a při jeho pracovním nasazení jsme to vlastně mohli čekat….
Maminka se vzpamatovala, uštědřila synkovi výchovný pohlavek a taťky se zeptala: Jsi normální? Kde teď asi budu shánět vánoční papír?
Klídek, maminko, rybu seženu, salát udělám já, stromeček máme umělý, koledy máme na cédéčku, popelku si pustíme z videa a nějaké dárky snad Ježíšek taky přinese. Pamatujte si rodinko, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody!
Tyhle hesla si nech do práce, tam tě ti chudáci musí poslouchat! šlehla maminka, ale bylo na ní vidět, že už se smiřuje s tím, že tatínek tenhle nesmysl prosadí. A možná se už začínala i trochu těšit.
Následující týden proběhl ve znamení příprav. Nebylo to tak hektické jako v zimě, v obchodech nebylo tolik lidí, v rybárně žádná fronta a hlavně se ze všech stran nevalily koledy a blikající Santové. Samozřejmě se naskytlo i pár veselých situací.
Tatínek se ještě dva dny pochechtával, když si vzpomněl jak se soused zatvářil poté, co ho potkal na schodech s krabicí vánočních ozdob a popřál mu veselé Vánoce. Maminka se zase občas usmála, když si vzpomněla, jak se náhodou v noci zeptala taťky, jestli se mu mísa se salátem vešla do lednice, a on jí bezelstně odvětil, že ji přece jako každé Vánoce dal za okno. Ten jeho výraz, když mu došlo, jakého by jim majonéza v salátu připravila zajímavého letního Štěpána, kdyby ji nechal noc a den ve třicetistupňovém horku stál za to!
A už tu byl Štědrý den. Taťka od rána pouštěl koledy, maminka si připravila kapra a i na synkovi bylo vidět, že ho atmosféra začíná dostávat.
Jako každý Štědrý den šli na procházku na Kampu. Vůbec nevadilo, že není sníh a nemají na sobě kabáty a kulichy. Maminka se do vánoční nálady tak vžila, že když občas přivřela oči, zachvěla se zimou.
Po slavnostní večeři ohlásil zvoneček, že přiletěl Ježíšek a šly se rozbalovat dárky. Maminka problém s vánočním papírem vyřešila úžasně - vyrobila si z brambory razítka s vločkami a hvězdičkami a orazítkovala obyčejný bílý balící papír. Oba chlapi jí za to složili takovou poklonu, že celá zrůžověla.
Tatínek i maminka se divili, kde pro ně synek sehnal v létě teplé rukavice a pletenou šálu. Navíc krásně zabalenou ve vánočním papíru. No, tyhle dárky jsem v zimě tak dobře schoval, že jsem je nenašel a teprve v květnu na mě náhodou vypadly ze skříně s učením, přiznal se synek.
Když pak večer leželi rodiče v ložnici a prosklenými dveřmi z obýváku blikal stromeček, přitulila se maminka k taťkovi a šťastně vzdychla: To byly jedny z nejhezčích Vánoc tatínku! Já jsem si je také moc užil a navíc jsem si uvědomil, že koledy, kapr, salát, stromeček a dárky jsou jenom kulisa. Že to hlavní je, že jsme spolu, že se máme, bavíme se a děláme něco dohromady. A když si to podržíme v hlavě, můžeme mít Vánoce celý rok.
Šťastné a veselé!
