 |
| Foto: Alan Pajer |
Beru ho přednostně do ambulance a vidím, že je zle. Syn, Pepi Lustig, otce doprovází.
„Já jsem ho dnes nemohl vytáhnout z postele, dostat ho sem bylo obtížné. Nic nejí a nepije.“
„Pane Lustigu, kolik jste vypil od včera tekutin?“
„Asi hrníček...“
„Hrníček?? Vysvětlovala jsem Vám, že je nutné vypít po chemoterapii asi 3 litry tekutin denně, jinak vám léky poškodí ledviny.“
„To nevypiju!“
„A kolik byste vypil plzeňského piva, plnotučného, jak vy nazýváte plzeňskou dvanáctku“?
„Tak jistě 2 litry.“
„Pepi, prosím Vás, běžte nakoupit plechovky s plzeňskou dvanáctou, zatím asi 10 kusů. Je to pasterované pivo, dostatečně kalorické, obsahuje vitaminy B s vhodným složením minerálů. Je to vlastně kvalitní iontový nápoj.“
„Arnošte, než se Pepi vrátí, zavedeme kanylu a necháme vykapat několik infuzí.“
„Já už jsem si kanylu nechal zavést, tušil jsem to.“
Po infuzích se Arnošt trochu vzpamatoval a Pepi ho odvezl domů autem, naloženým plzeňskou dvanáctkou.
Za 3 dny, další kontrola. V čekárně je veselo, smích, Arnošt opět všechny pacienty baví.
„Tak pane Lustig, jak se Vám vede?“
„Výborně a hlavně mám tu nejlepší lékařku na světě, léčí mně pivem. A už mně také chutnala šunka.“
„Vy jíte šunku??“
„Proč bych jí nejedl? Kvůli tomu snad, že před 2000 lety měli prasata Izraelitů v tom vedru červenku??“
Asi za další týden byl v MF Dnes rozhovor s Arnoštem Lustigem, který se zmínil o úspěchu léčby. Sdělil novinářům, že má výbornou doktorku (a jmenoval mě!!!), která ho léčí pivem.
Spolu se šéfem kliniky jsme se zarazili. „Pane Lustigu, to nemůžete takhle novinářům říkat!! My jsme klinika Karlovy Univerzity, léčíme Lege Artis, na základě medicíny založené na důkazech, a ne pivem!“
