Jednoho rána jsem zaznamenal pohyb za malými smrčky nalevo ode mne. Mezi větvičkami jsem viděl kus chlupatého hřbetu. Napadlo mne: „Á... lištička, tu jsem letos ještě nevyfotil, prima.“ Ale v ten samý okamžik jsem si říkal: „Co to má za divnou barvu?!“
Stáhl jsem ohnisko na objektivu, namířil ho za smrčky a čekal. Hřbet se ale po chvíli otočil a vracel se. Namířil jsem ojektiv na druhou stranu smrčků. Po chvíli se hřbet ukázal a s ním i jeho majitel v celé kráse! Byl to VLK !!! „Honem, aspoň jeden záběr, vždyť tohle mi nikdo neuvěří“.
Vlk pomalu odcházel ale zaujal ho zvuk mého fotoaparátu. Zastavil se zhruba na vzdálenost 20. metrů, otočil se a zkoumal odkud zvuk pochází. Srdce mi bušilo a adrenalin mi snad prosákl i do maskování co jsem měl na sobě. Zůstal takhle stát krásných, dlouhých 15 vteřin, pak se otočil a zmizel v lese. Okamžitě jsem překontroloval snímky, poděkoval mu v duchu za krásný zážitek a v tu chvíli jsem byl nejšťastnější člověk mezi Nejdkem a Měděncem.. Poslední záznam o výskytu vlků v Krušných horách se datuje roku 1825. Posledních pár let zde byly objeveny stopy ale šlo pravděpodobně o migrující zvířata. Letošního roku byl potvrzen výskyt těchto šelem po stržení několika ovcí poblíž Abertam a bylo pořízeno i několik záběrů fotopastmi. Já měl to obrovské štěstí, že se mi jeden krušnohorec představil osobně.. Jiří Novotný
