Bolt jako obvykle poskakoval okolo, tančil a dělal svá gesta do hlediště. Ostatní finalisté byli o poznání klidnější, ponoření do sebe a koncentrovali se na blížící se start. I když se závodníci před finále zpravidla už nebaví, Boltovi to přece nedalo.
„Hej, kámo, kterej ty seš? Jsi mi nějak povědomej, ale nějak nechápu, jak ses prodral k nám do finále. Za kolik tu dvoustovku umíš?“
Neznámý se nejistě usmál: „Ahoj, já jsem Jesse. Běhám to za 20,82, ale dnes si dám záležet, abych byl v cíli dřív.“
Bolt si jen odfrknul.
„Hele, tak to musíš fakt přidat, Když to nedáš pod dvacet, tak po tobě nikdo ani neštěkne.“
Vetřelec se osmělil: „Ale kde jsou Němci? Mělo tady přece být spousta německých atletů. To jsou moji největší soupeři.“
Bolt zavrtěl hlavou a odvětil: „Ale jdi, na nás černý žádnej opravdovej Evropan nemá.“
Neznámý pátral očima po VIP lóži v hledišti: „Nějak nevidím toho jejich šéfa s knírkem, co furt zvedá ruku a křičí,“ šeptal. „Prý nás smáznou jak komáry, jestli si dovolíme bejt lepší než ti z Německa…“
Bolt se shovívavě usmál: „No ty utíkej v klidu naplno. Němce jsme už vyřídili v rozbězích a s tvým časem můžeš ohrozit tak jedině časový rozvrh dne.“
Skromný neznámý se odvrátil. „Já ti ukážu,“ myslel si. „Už mám zlato z dálky a ze stovky, dneska to zkusím do třetice,“ řekl Jesse Owens, americký atlet, 4x zlatý medailista z OH v Berlíně roku 1936. (1913 – 1980)
