Je čas - napsala Šárka Hrdinová

„Je čas vstávat,“ hlásí můj radiobudík a já vstávám z postele. Odcházím k chytré skříni, která mi vybrala oblečení na běhání. „Dnešní okruh je nastaven na 10 km běhu po rozkvetlé jarní louce,“ oznamuje domácí počítač a obrazovka s krajinou se rozsvítí.
Při běhání kontroluji náramek na ruce měřící tep a spálené kalorie a podle něj měním tempo. Když je trasa skoro u konce, oznamuje mi počítač: „Vaše koupel už je připravena, natáčky budou během 15 minut v optimálním stavu pro použití. Vaše snídaně je připravena v sektoru 3, oddíl C.“

Na snídani mám 20 minut, potom se opět ozývá z domácího počítače: „Je čas jít do práce.“ Vstanu od stolu a před domem nasedám do automaticky přistaveného elektromobilu.
„17:00, opusťte svá pracovní místa.“ Zvedám se ze židle, míjím kolegy ve dveřích, nasedám do automaticky přistavěného elektromobilu, jedu domů.
„Vaše večeře je připravena v lednici v sektoru 4, oddíl A. Vložte do mikrovlnné trouby,“ hlásí domácí počítač.
„Je čas spát, je čas jít do práce, je čas vyprat prádlo…“ Každý den to samé, až na ten dnešní. Přichází nový příkaz: „Je čas umřít…“