Ale to nejzajímavější, co se vystavuje zrakům pasažérů, je jízdní kolo, zavěšené na horolezeckém laně mezi dva mohutné smrky. Vznáší se asi deset metrů nad zemí jako nepravděpodobný přelud.
A už je to tady. Chvilka, kdy všichni otočí hlavy jedním směrem. Vlak zaburácí a s duněním vjede na most. Rozhovory ustanou, všichni se nalepí k oknům. Někdo se zeptá, co je to za zvláštní vtip. Kdo a proč si dal tu práci, a vůbec ,co to všechno znamená?
Téměř nikdo už nezná tu válečnou historii, kdy se v nedalekém mlýně scházela odbojová skupina, vedená dvěma místními mlynáři. A že se scházeli v mlýnici, dali si podle mlýnského kola i název: Kolo na Střele. Ukrývali partyzány, vyhazovali do povětří koleje. Na blízkém nádraží se jim podařilo zastavit transport s válečnými zajatci. A pak válka skončila, lidé z údolí museli odejít a mlýny zchátraly a rozpadly se. Lidé zapomněli. Až nedávno, bez vysvětlení, se znovu po letech objevilo kolo na Střele. Vlak pokračuje a vjede do lesa. Vyhlídku zastíní vzrostlé smrky. Za lesem se objeví fádní, ale úrodná rovina, kde se vždy žilo snáze než v opuštěném lesním údolíčku. Odvrátí se od okna a vrátí se k učebnici. Nalistuje si dějiny Říma. Ty velké dějiny. Ty důležité.
