Všichni jsme spojení - napsala Hanna Kovtun

Hanna Kovtun, Fakulta designu a umění v Plzni

Věřím tomu, že úplně všechno, co se děje v našem životě, není jen tak. Stávají se nám děsivý věci, potkáváme nové lidi, získáváme nové zkušenosti. To všechno je náš osud. Všichni jsme spojení, jsme jedná velká rodina...
Na Vánoce jsem dostala knihu od kamarádky. Byla od současného českého spisovatele Lasislava Zibury. Psal o tom, jak prošel pěšky přes Nepál až do Činy. Neuvěřitelný příběh! Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli ta kniha bude dobrá nebo ne, protože moc současných českých spisovatelů neznám. Navíc autor byl mladý, a proto jsem si nemyslela, že napíše něco „hodného“. Později, když jsem mu to vyprávěla, tak hrozně se mi smál. Jak jsem ho potkala? To bylo tak...

Před několika měsíci jsem šla na brigádu do jednoho baru. Zajímalo mě, jak bar funguje, jak budu náročnou práci zvládat. Po Vánocích a po přečtení knihy jsem přišla do práce a u vchodu jsem si všimla nový plakát. «No ne, přijede Ladislav Zibura s vyprávěním o svém cestování!» - honilo se mi hlavou. Moc jsem se na něho těšila, protože ta kniha na mě udělala dobrý dojem, přinesla velkou radost a celkově to byla pěkná zábava.
Když Zibura přijel do Plzně, jsem byla v práci. Nemohla jsem se vůbec dočkat až nám začne vyprávět o svém dobrodružství. Je to neskutečný pocit, když posloucháš knihu naživo od samého autora a díváš se na fotky a videa z cesty. Na konci vyprávění vedle Zibury bylo hodně lidi, absolutně každý měl v ruce jeho knihu a chtěl, aby jí autor podepsal. Jelikož jsem pospíchala do práce, zapomněla jsem tu knihu z čeho jsem byla trochu smutná.


Hanna Kovtun, Fakulta designu a umění v Plzni

Když už kolem nebyl takový zmatek, Ladislav šel ven a já jsem běžela za nim, abych mu mohla alespoň poděkovat. Moje poděkování se rozvíjelo do dialogu o životě, cestování, Ukrajině a také o válce. Když jsem mu řekla, že jsem zapomněla knihu doma a že bych jí chtěla nějakým způsobem předat, spisovatel se začal smát a řekl: «No tak, to ani neřeš, já je mám docela dost, klidně ti jednu dám.»
Jakmile jsem dostala knižku, tak jsem si vzpoměla, že mám s sebou nějaké ilustrace a prostě bych mu musela něco darovat. Ve složce s obrázkami jsem měla jednu ilustrace, která mi dost připomněla Ziburu. Na obrázku byl nakreslen kůn-cestovatel, který nejenom hledal cestu na horách jako Ladislav, ale ještě k tomu měl stějnou bárvu vlasů jako on.
   Poté jsme se neustále usmívala a ani jsem si nevšimala tu hudbu, smích a lidé kolem. Myslela jsem si na to, že všechno co se děje kolem nas není jen tak. Všechno má nějaký důvod. Nebojte se jít a dělat to, co chcete! Všichni jsme v očekávání něčeho překrásného.