Peter je usměvavý postarší elegán. Zjevně stále v dobré kondici, přesto vás na něm na první pohled nic zvláštního neupoutá – prostě takový milý, opálený a pohledný děda, jak z reklamy na aktivní stáří. Ale ten prima děda z Rakouska slezl pět osmitisícovek. Zdolal je převážně alpským stylem, což v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nebylo ještě tak běžné. A co jste možná nevěděli je, že jako první vylezl na Mount Everest bez pomoci šerpů a bez kyslíkové podpory. Řeknete teď možná – počkat, vždyť první byl přece Reinhold Messner. A budete mít pravdu. Akorát že s ním byl na vrcholu ve stejnou chvíli i Habeler. Stalo se tak v roce 1978 – a svět mluvil spíš o Messnerovi, kterého bylo v té době všude plno.
Přesně to vystihuje Petera Habelera – nikdy na sebe neupozorňoval, na hory lezl bez větší publicity. Když už za ním novináři přišli, tak o něm samotném se dozvěděli málo. Vždycky vyprávěl hlavně o jiných a jejich velkých výkonech. Jak už pětadvacet let před nimi zdolal bez šerpů Nanga Parbat jiný slavný horolezec Hermann Bull, což s ohledem na výbavu v té době bylo daleko těžší. Že měl štěstí na velké učitele už jako dítě, kteří mu vštípili nejen dovednosti, ale také ten správný horolezecký instinkt. S kolegy v horách nesoupeřil, a z jejich úspěchů měl opravdovou radost.
Když mluví o nejslavnější výpravě na Mount Everest, vždycky říká „Reinhold a já“ – v tomto pořadí. Bez špetky smutku hovoří o tom, že kolega Messner si vytkl zdolání všech osmitisícovek jako životní cíl, zatímco on, Peter, měl rodinu, k níž se potřeboval vrátit.
Až když se trochu rozpovídá, užasnete, koho máte před sebou. Jak ho před bezkyslíkovým výstupem varovali lékaři, že nemají šanci přežít, jen jeden věřil v možný úspěch. A stejně do toho šel. Jak v šedesátých letech učil Američany lyžovat ve Wyomingu v třeskutých mrazech, až mu omrzly prsty. Jak prchal s kamarády v roce 1988 ze stěny K2, když je přepadla vánice a metr nového sněhu. Jak pravidelně vodil do hor i rakouského premiéra Schüssela. Ale vždycky vše podá jakoby mimochodem, se skromným úsměvem a většinou si přisoudí vedlejší roli.
Tenhle dobrodruh oslaví letos pětasedmdesátiny. Ale ne v bačkorách a v obýváku. K narozeninám si chce nadělit ještě jeden výstup na Eiger severní stěnou. A tomuhle sympaťákovi bude určitě držet palce celý svět, ať se mu to povede!
