 |
| Sněženky a machři - "lyžáky" běží stále dál |
Je skvělé, že nám vyšlo počasí, ačkoli sníh si padal a roztával, kdy se mu zachtělo. Na Gruni nám často sněžilo, a na sjezdovce jsme potkávali jen studenty z frýdlantské MBA.
Sranda začala jen co jsme vystoupili z autobusu a museli jsme dojít od točny na hotel. Kromě toho, že někteří s tím nepočítali nebo doufali, že se výšlap konat nebude, si z nás dělala srandu samotná cesta. Vyšli jste prudký kopec, šli jste si po rovince, když tu se před vámi vynořil další a ještě větší. O pády na svahu nebyla nouze.
Všichni se mohli smát všem, že padáme. Stalo se taky pár vtipných momentů.
„Jel do lesa na houby. Hledat Dědečka Hříbečka.“
„Kapitán Pacička.“
Kromě běžného lyžování jsme hráli i různé hry jako třeba hodiny (dva lyžaři spojí své tyčky a avzájem otáčejí druhého kolem sebe), slalom kde tyčky tvořili lyžaři, nebo více lidí lyžovalo ve stejném rytmu.
Na závěr lyžování jsme své nově nabyté dovednosti otestovali ve slalomu, kde se dařilo i lyžařům začátečníkům z třetí skupiny. Někteří dokonce dopadli lépe, než ti z prvního družstva. Naše lyžařské dovednosti vylepšovala Paní Šedovičová spolu s Panem Literákem a Glombem o jehož výrocích kolovaly legendy.
„Ksichty v sáčku.“
Také se učitelé den co den chodili po večerce na pokoje přesvědčovat, že umění konverzace ještě nevymřelo. Jako bonus jsme nejen po večerech mívali ukolébavku. Výběr hudby zařídili naši frýdlantští spolubydlící.
Poslední večer se konala menší diskotéka a hraní her. Lovili jsme pusou z mísy jablka a snažili se mít co nejméně „zabitých“ v Upírovi. Následující den jsme zakončili lyžák velkou koulovačkou ve stylu všichni proti všem. Nikdo nebyl ušetřen. Všichni jsme si to užili. Kdybychom mohli, jeli bychom hned znova.
