Popadla jsem vysavač. Tohle je ta nejhorší část každého úklidu. Kvůli tomu hluku si nemůžu zpívat. S vysavačem vidím do rohů, kam nedopadá světlo. Vidím tak třídu z želví perspektivy. Na podlaze se válí spousta vlasů. Děvčata si určitě pletla o francouzštině copy. Dále roztrhané cáry papírů s výrazy a malůvkami plnými beznaděje. V mezeře mezi stěnou a routerem visí tahák. Dalo mi práci ho najít, ale nesundavám ho. Třeba se ještě bude někomu hodit. Vzadu spousty drobečků a slupky od mandarinek. Tudíž dneska promítal filmový klub. Plakát na nástěnce hlásá, že pouštěli film Cuba Libre.
Vedle okolo katedry leží rozsypaný bílý prášek a lakmusové papírky. Ústa vysavače se otevřela a všechno to pozřela. Namáčím mop do vody a hladím s ním podlahu. Tancuji. Musím dávat pozor, ať nešlápnu na vytřené místo. Nakonec ještě utírám prach. Prý je tvořen organickým odpadem jako jsou třeba zbytky vlasů. Přečetla jsem si to na tom taháku na stropě. Byl do biologie. Díky dnešnímu úklidu jsem zase o něco chytřejší.
