Je zima. Venku pod nulou a zase přišlo to období. Období Usmrkanců, Kýcháků a Tuberáckých kašláků. Při takovém počasí vždycky vylézají jako žížaly po dešti.
Potkáte je na každém kroku, ale v zásadě se nejraději zdržují v uzavřených prostorech. Tam se totiž stávají středem pozornosti. A že ji mají rádi. Ideální jsou na to šaliny.
Nejvytrvalejší jsou Usmrkanci. Popotahovat vydrží i celé hodiny. A když už vyhrabou kouli, která možná v minulém živote byla kapesníkem, v zásadě svým troubením probudí vedle podřimujícího dědu.
Tuberáčtí kašláci zase vsázejí na sílu. Sbírají ji celou cestu a na poslední zastávce vypustí spoušť, že by jim ji i vstávající umrlec mohl závidět.
Náhlý pisklavý zvuk není původem týrané čivavy, neboť to zrovna nastoupili Kýcháci. Snad nejotravnější druh. Nejenom že všechno musí zopakovat třikrát, ale ještě si za to od okolí vyslouží přání dobrého zdraví.
Když se ráno v šalině sejde celý orchestr, je to opravdu podívaná, na kterou se nezapomíná. Tuberáci spustí na basu, Kýcháci nahradí vysoké tóny houslí a takt jim celou cestu udává nepřerušovaná melodie Usmrkanců. To je pak virový koncert!