Ilustrace: Satya |
Než vás začnou napadat nějaké akrobatické složitosti, dělám to, troufám si říct, v největší míře komfortu, jakou si lze dopřát u nás doma. Zatopím v koupelně, napustím vanu a pak se do ní s S. naskládáme.
V každém trvalém vztahu musí dojít k přijetí vzájemných jinakostí. To je proces, který nějakou dobu trvá. I nám, respektive mé ženě, nějakou dobu trvalo, než přijala fakt, že jsem asi o půl metru větší, a už se nestřídáme v tom, kdo bude sedět na špuntu. Nad špuntem je totiž kohoutek s vodou a já jsem tam po celou dobu lázně musel mít hlavu nakřivo.
Dnes si tam sedá S. pravidelně, já proti ní, a ona, když zvedne nohy, může mi jimi pohodlně masírovat obličej. Mám to rád. Její chodidla velikosti 37 sotva zakrývají můj obličej. Obočí mi masíruje bříšky prstů. A to jsou ty okamžiky, kdy se na ní dívám přes prsty. A to doslova.
Včera jsem jí to řekl. A S. na to: „Já zas po tobě šlapu!"
Často se stává, že po takovémto předkrmu nepřijde jako hlavní chod spánek. Spánek přichází až jako desert.
A jako šláftruňk?
Podrbu Káju (v noci má náš pes roli pobočníka) a do tmy ložnice zašeptám: „Dobrou noc, smečko." A jak usínáte vy?
Další práce autora na: http://yakovo.blog.cz/