Ilustrace: Honza Šprýmař, Fakulta designu a umění v Plzni |
„Co tam děláš?“ zeptal se Skutílek. „Nemáš být na nebi?“
„Spadla jsem do vody a nevím, jak zpátky na oblohu,“ odpověděla hvězdička.
„Počkej, pomůžu ti,“ řekl Skutílek a vytáhl hvězdičku z vody.
„Odnesu tě ke staré vrbě, ta už bude vědět, jak tě vrátit zpátky na nebe.“
Stará vrba byla velice moudrá a poradila Skutílkovi, ať najde kouzelnou pampelišku. Ta rostla na hradním nádvoří. Byla celá bílá a byla to ta největší pampeliška ze všech. Na jejím chmýří se dalo dolétnout, kam až si kdo přál.
Skutílek vzal hvězdičku na hradní nádvoří a opatrně ji vysadil na pampelišku. Rozloučil se s hvězdičkou a zafoukal. Jemný vánek poháněl chmýří a odnesl hvězdičku zpátky na oblohu. A tak bylo nebe zase úplné. Když přišel večer, vysoko nad hradem se rozzářila naše zatoulaná hvězdička. A Skutílek? Ten mohl jít spokojeně spát.