Celé Čechy byly dokonale pokryty sněhem a měly perfektní podmínky pro lyžování, přesto jsem se vypravila na cestu do Nassfeldu. Hotel nás večer, po devítihodinové jízdě, přivítal typickou místní pohostinností, takže útrapy z cesty byly rázem ty tam.
Ranní výhled z okna na sluncem zalité hory nás potěšil na duši. Padesát metrů od hotelu byla hranice s Itálií. Ne nadarmo se říká, že slunečné počasí je v Itálii skoro sázkou na jistotu.
S Ondrou jsme se potkali hned ráno u snídaně. Opravdu působí jako velmi milý a příjemný kluk. Člověk by neřekl, co všechno dokázal. Rodák ze Zábřehu na Moravě, mnohonásobný mistr České republiky a jako jeden z mála českých lyžařů se dostal mezi světovou špičku.
Na svazích jsme všichni měli příležitost se jeho i celého týmu ptát na cokoliv. Dozvěděli jsme se, jak začínal pod trénováním svého tatínka a jak se změnil jeho styl poté, co tuto důležitou činnost převzal jeho bratr Tomáš.
Nassfeld patří mezi Ondřejova oblíbená střediska, je tu kolem čtyřiceti sjezdovek, a tak si každý přijde na své. Obědy jsme měli rezervovány na chatě „U Slováka“, kde se kromě základních rakouských jídel podávaly slovenské speciality. Bez rezervace bychom se tam určitě nedostali. Slovák má na nassfeldských sjezdovkách výborné jméno.
Ondřejovy tipy ke zlepšení jsme hltali plnými doušky a bylo vidět, že se všichni jízdu od jízdy zlepšujeme. Na sobě měl stále mikinu a teplou bundu, což není v zimě nic divného. Pokud si ale pustíte televizi, závodníky je vidět pouze v hladké kombinéze. Byli jsme překvapeni, že ne všichni závodníci jsou otužilí, jak to v televizi vypadá. Ondřej nás s klidem ujistil, že koncentrace před startem i při samotném závodu zcela potlačí chlad na těle.
„A co tvůj syn Albert, Ondro? Potatil se?"
„Uvidíme, Albert si zatím užívá sněhových radovánek“ odpovídá s úsměvem.
S Ondřejem a jeho kolegy z týmu jsme měli možnost opravdu probrat všechno možné. Kromě lyžování a vše, co s tím souvisí, i jeho účast ve Star Dance.
„Pro mne to byla velká dřina a koncentrace, naučit se všechny kroky a ještě v souladu s hudbou. Jsem rád, že jsme spolu s Evou skončili druzí.“
Jediné, o čem se s námi nebavil a v žádném případě nechtěl rozebírat, byl jeho pád ve Vail Beaver Creeku v roce 2015.
Jeho závěrečné hodnocení našich výkonů bylo velmi shovívavé. Při závodním slalomu, který pro nás zorganizoval, nás všechny strčil do kapsy, a to jel jenom na jedné lyži! Profíci z jeho týmu ho na dvou lyžích marně stíhali.
„Nekažte to těm lyžím,“ říkal. „Zatáčí samy, nechte je dělat to, co umí.“ Sečteno a podtrženo, po tomto víkendu mám větší chuť, radost, ale i zároveň respekt ze zimních sportů a fandím všem sportovcům, kteří něco dokázali a pohybují se mezi špičkou. Jsou to fakt frajeři!
