Tak dost! Potřebuje se začít věnovat rodině.
Cigareta bude ten oddělovač. Vstal, sebral krabičku, zapalovač a vydal se na zahradu. Jeho cestu za paprsky a nikotinem přerušila K: „Už jdeš zase kouřit?“
Zněla víc pobaveně než vyčítavě. Ve dveřích na terasu se zastavil.
„Já vím, že dělám blbost, ale chutná mi to.“ A aby odvedl řeč: „Mám na oběd připravit stůl venku?“ „Jasně,“ usmála se s pochopením pro jeho únikovou variantu.
Bác. Rána jak z děla. Metr od něj spadl velký truhlík a plast i hlína se rozstříkla všude kolem. Proč? To je přece jedno. Co se stalo poté? Záleží na tom?
Důležité je, co se nestalo: jasné bylo, že kdyby nebylo té takzvaně zbytečné otázky, tak by spadl truhlík na něj.
Poučení je, že kouření vás může zabít dříve, než si myslíte. A že jsou otázky, které vám mohou zachránit život.
