Cestou a na úvod
- Vím, že je to divný, ale na dovolenou opravdu nejezdíme jen kvůli tobě.
- Nejsme tvoje služebnictvo, ale rodiče. Sluhům se za práci platí.
- Na dovolené se odpočívá. Všichni odpočívají. Ano, i tví rodiče odpočívají...
- Jestli kopneš do sedačky toho pána před námi ještě jednou, tak už tě neubráním.
- Šeptej potichu!
- Ano, ten chlápek před tebou je námořník, má divný pohled a chybí mu zub. Ale určitě to už ví.
- Neptej se pořád, kdy už tam budeme. Já to taky nevím.
Na pokoji
- Ty velký postele nedělají pro děti, ale pro dospělé a musíme se na ni vejít dva.
- Nikdy nevstávej dříve, než je malá ručička hodin za sněhuláčkem. Jinak přijde ten zlý námořník z letadla a odnese si tě.
- Cestou na snídani nedupej! V tuhle dobu (před sněhuláčkem) jsou vzhůru jen rodiče zlobivých dětí, uklízečka a ti, kdo ještě nemuseli jít spát. Pamatuj na toho námořníka.
- Nezapomeň si plavky, ať se já nemusím vracet.
- Když odcházíme na pláž, pokus se aspoň předstírat, že také něco neseš.
V jídelně
- Nedožaduj se přídavku, či odchodu z jídelny, když si rodiče ještě nestihli ani vypít kávu.
- Jídelna je od slova „jídlo“, nikoliv „pití“. Proto se v ní jí, a nejen pije limča.
- U večeře se dají jíst i jiné věci než hranolky, pizza, meloun a zmrzlina.
- Když něco vyleješ, aspoň do toho nešlapej.
- Pokud to neuneseš, dá se jít i dvakrát.
Na pláži
- Jestliže rodič odvláčí kilometr k moři tunu hraček a ty si pak hraješ jen s jedním kyblíkem, neříkej, že se nudíš. Vůbec radši moc nemluv a cestou zpět do hotelu předstírej, že pomáháš.
- Má-li rodič v ruce knihu, chce si číst.
- Má-li knihu na obličeji, spí. Není třeba ho budit, aby se to dozvěděl - chce, aby to tak zůstalo.
- Postavit jeden hrad denně stačí.
- Když zakopete tatínka do písku, musíte ho i vykopat. Nebo si aspoň pamatujte, kde to bylo.
- Pískem neházíme. Písek v trenkách dře i námořníky.
- Domů sbíráme jen mušličky, ne písek na stavbu celého domu.
- Cokoliv, co leželo na pláži, nebo plavalo ve vodě, se nejí. Rozhodně ne syrové.
Ve vodě
- Na rodiče rozpáleného sluncem z fronty na tvoji zmrzlinu, necákej. Nikdy!
- Když maminka říká: „Nenamoč mi vlasy“, není to výzva ke hře na cákanou. Myslí to vážně.
- Když je maminka nalíčená, necákej vůbec. Mohla by se proměnit ve strašidlo s podlitýma očima. A těch se bojí i námořníci.
- Když se maminka po celém dni konečně pracně nasouká na lehátko a chce se chvíli houpat na vlnách, rozhodně není vhodná chvíle chtít další pití, namazat nebo zase něco najít.
- S lehátkem nehoupej a nesnaž se shodit maminku dolů. Mohla by odejít s tím námořníkem místo tebe - a dobrovolně.
Dalších více než 80 povídek Kláry Dvořákové najdete na www.olivie-uzasna.cz.
