31. května 2018

I můj prastrýc Josef tady před sto lety padl - napsala Dana Emingerová

Josef Růžička (1889-1917)
Josef Růžička (1889-1917)
„Z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny, tak začala válka na Itálii,“ zpívá se v lidové české písničce o dobách, kdy divukrásným krajem Trentina dunělo ničivé bombardování a za císaře pána tu bojovali a umírali i čeští vojáci...
I můj osmadvacetiletý prastrýc Josef Růžička, student práv, tady přesně před sto lety padl a já od té doby hledám jeho jméno na pomnících a náhrobcích... 

Asi dvacet kilometrů jihovýchodně od Trenta u původních rakousko-uherských hranic s Itálií leží náhorní plošiny Folgaria a Lavarone. Pod nimi odpradávna procházelo směrem na jih mnoho důležitých cest. K jejich ochraně vyrostl počátkem 20. století v těžko dostupných, avšak strategicky významných horách impozantní a na tehdejší dobu supermoderní systém dělostřeleckých pevností, který se částečně dochoval dodnes.
Události 1. světové války si v oblasti Alpe Cimbra, kterou dobře znají mnozí čeští lyžaři, připomínají během červnového festivalu Recuperando il Tempo (Obnovte čas).
Rakušanům na počátku 20. století patřilo celé Trentino a Jižní Tyrolsko. Mocnářství proto očekávalo možný italský útok směrem na sever. A Italové se zase obávali potenciálního rakouského vpádu do Pádské nížiny. Proto v horách tehdy vyrostlo deset opevněných betonových monster: sedm na straně rakouské, tři na italské.
Po ránu svěží a chladný vzduch ještě mrazí v plicích. Jsme vysoko v horách tam, kde se italské Alpy zvedají z nížin Benátska. Z ruin pevnosti Lusern ve výšce 1549 metrů pozorujeme panoramata skalních štítů s hustě zalesněnými úbočími. Nad krajinou panuje klid a mír jako v kostele. Ta krása je až k zbláznění. A byla i tenkrát, když právě tudy procházela rakousko-italská fronta první světové války.
Vojenské pevnosti v Alpe Cimbra
Bojovat se tu začalo brzy poté, co Itálie vyhlásila válku Rakousko-Uhersku. 24. května 1915 před rozbřeskem zahájilo italské dělostřelectvo ostřelování. Nejhůř na tom byla pevnost Lusern, které velel český nadporučík Emanuel Nebesář. Jeho fortifikace totiž stála na hraničním výběžku do italského území, a tak byla vystavena útokům ze tří stran současně. Během čtyř dnů zasáhlo Lusern přes pět tisíc střel všech ráží. Zničily většinu dělostřeleckých věží, poškodily zdi a stropy, vyřadily telefonní linky a hlavně zcela demoralizovaly posádku. Velitel pevnosti Nebesář, který nemohl konzultovat situaci s velením, se proto rozhodl 28. května pro kapitulaci.
Plzeňské kanóny
Pevnost Gschwent (italsky Belvedere)
Gschwent během Recuperando Il Tempo
Pevnost Gschwent (italsky Belvedere)
Bílé vlajky si však všimli pozorovatelé sousední pevnosti Gschwent a informovali o ní nadřízené velitelství. Zatímco prostřednictvím spojky byla kapitulace zakázána a nadporučík Nebesář zatčen za zradu, zachránila rakouskou pevnost přehradná palba mezi Lusernem a italskými pozicemi z pevnosti Gschwent (italsky Belvedere).
Gschwent je dnes nejzachovalejším vojenským objektem, který je zpřístupněn jako muzeum. Kasárenský trakt je perfektně opravený a osvětlenými chodbami lze projít do všech vojenských objektů, situovaných i v nepřístupném svahu. Sice nejde o nejrozsáhlejší z rakouských pevností, ale právě Gschwent jako jediný byl ušetřen drancování ve 30. letech, kdy Mussoliniho fašistická vláda vyhlásila akci Železo pro republiku s cílem zásobit italský průmysl vším, co bylo po ruce.
O záchranu vzácné vojenské památky se tehdy zasloužil italský král Viktor Emanuela III., který v roce 1935 pevnost navštívil, a na jeho osobní intervenci zůstala nedotčena. Gschwent totiž představuje mimořádně pokrokové řešení. Pevnost tvořilo několik velmi moderních objektů připomínajících konstrukcí i půdorysem spíše pozdější meziválečné pěchotní sruby Alpské Maginotovy linie, než stavby z počátku 20. století.

Pevnost Lusern
Pevnost Lusern
Dnes tu návštěvníci najdou rozsáhlou expozici o rakousko-uherských opevněních za první světové války, včetně mnoha archivních fotografií. Dozvíte se o tom, jak květnový útok způsobil Rakušanům velké ztráty díky italské dělostřelecké převaze i výškové výhodě. Ovšem už v roce 2016 drtivý rakouský protiúder horské pevnosti na italské straně zničil. K tomu přispěl i moždíř ráže 305 mm zvaný Schlanke Emma (Štíhlá Ema) vyrobený v plzeňské Škodovce.
Celkový výsledek války však toto přechodné rakouské vítězství neovlivnilo. Jako poražený stát muselo Rakousko po roce 1918 akceptovat mj. ztrátu Trentina a Jižního Tyrolska ve prospěch Itálie a nová státní hranice se posunula tam, kde je dnes – o sto kilometrů na sever. Dnes se k pevnostem dostanete na kole i pěšky.
Zdroj: http://emingerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=608435

Cimitero Militare di Slaghenaufi, Lavarone


Další zdroje:
http://zapisnik.fortif.net/610443-rakousko-uherske-uzavery-folgaria-a-lavarone/
http://www.grandeguerra.cz/Pevnostni-baraz-FOLGARIA-LAVARONE.html
https://www.valka.cz/13925-Italsky-utok-na-pevnostni-uzaver-Folgaria-Lavarone-1915
http://opevneni.wz.cz/news2014.htm
http://forum.valka.cz/category/view/507230?utm_source=valka_cz&utm_medium=forum&utm_campaign=topmenu

https://cestovani.idnes.cz/horske-pevnosti-na-rakousko-italske-fronte-1-svetove-valky-po4-/kolem-sveta.aspx?c=A130430_200603_kolem-sveta_skr