Takto, s ostentativním odstupem vyslovované věty, vás vždy zčásti upozorňují na něco, co je pro mluvícího důležité a on moc chce abyste to věděli, ale vzápětí se dozvíte, že to samozřejmě zdaleka není takové kvality, aby ho, nebo ji, to překvapilo nebo dokonce uspokojilo.
Ano, mluvím o chlubostěžování.
Používání této ohavnosti má dvě nezbytné podmínky. Za prvé je nutné, abyste se chtěli vytahovat a za druhé Vám musí být žinantní se radovat, protože máte strach vypadat jako naivní truhlík. Já se sice vytahuji rád, ale naivní, často se radující truhlík jsem, a jsem na to hrdý!
Proto nezačnu větou: "Teda, to byste nevěřili, co to bylo za aerolinky. Ten pilot si u boiengu 737 do Dubaje, musel sám čistit přední sklo tak, že si vykloněnej z vokýnka plivnul na kapesník a s ním pak šmrdlal po skle." Ani: "Řeknu vám, dát za autobus s Thiruvananthapuramu do Aleppuzhy, za pouhé čtyři hodiny jízdy, 538 rupek (210 Kč) pro dva, je nehorázné i když byl klimatizovaný."
Ale začnu takhle: Aleluja, nebo ještě lépe Harekršna Hare Hare, jsem zase v Indii, cesta byla báječná, mrňavé letiště v Thiruvananthapuramu po okázale marnotratném Dubaji, roztomile prosté, a vůně Indie mně vhrkla do očí slzy dojetí. Přibyl jsem do této země pošesté a dohromady tady strávil přes rok. Poprvé jsem sem přijel po zemi a hned jsem se zamiloval. Prožíval jsem tady extáze i umíral a pořád se rád vracím. Je to takové daleké doma, kde teď zase můžu být.
Jsme v Aleppuze, městečku na východním pobřeží Indie ve státě Kerala. Kolem nás je spousta kanálů mezi rýžovými políčky. A za těmito kanály roubenými palmami jsme sem přijeli, a dnes se po nich plavili, s mojí ženou. Z všemožné nabídky plavidel jsme použili tu nejlacinější. Z velké lodi, jakéhosi místního vodního autobusu, jsme spolu s domorodci pozorovali Indické i jiné turisty v malých motorových člunech pro 6 až 12 lidí, v superrychlých člunech pro 4 i v luxusních klimatizovaných hausbotech. Mluvili jsme i o tom, proč bychom s nikým z nich neměnili. Ale přišli jsme jen na to, že jsme rádi když máme věci pod kontrolou, tedy můžeme kdykoliv vystoupit i nastoupit, a že si neužíváme posluhování. Možná, že to má u každého z nás rozdílné kořeny. Možná, že moji ženu k těmto pocitům vede komunistickoproletářská rodinná minulost, a já, možná, vyvažuji velkopanské choutky mých příbuzných. Ale kdo ví jak je to.
Rozhodně jsme na vodě mohli, jako v zrcadle myšlenek, vidět jak nafoukané naboby rozvalující se v drahých lodích, tak prosté lodičky s rudými vlajkami se srpem a kladivem, které vedly hlasitou předvolební kampaň. Ano v Kerale jsou, a často vládnou, komunisté. Studentka diplomacie v autobusu dokonce tvrdila, že v roce 1950 byla komunistická vláda v Kerale, první demokraticky zvolenou komunistickou vládou na světě. No nechal jsem ji při tom, i když si myslím, že naši dědové v roce 1948 pohřbili demokracii také ze svobodného rozhodnutí. Možná, že mne k tomu vedla i mrazivá myšlenka: co když ve svobodných volbách příští rok pohřbíme svobodu znovu. Co když lidé, podle hesla: nemusím se mít líp, stačí když ostatní se budou mít hůř, zvolí slovenského velkoagrokontrolóra a do budoucna, přes čip, budeme hlásit i počet našich prdů? No Čechy přežily komunisty přežili by i kontrolisty.
Včera se mi líbilo, jak nadšená Keralanka v autobuse, popisovala úlohu komunistické strany ve své zemi. V roce 1950 a ani před tím, prý pro její zemi nebyli problémem Angličani, ale velcí vlastníci půdy. A proti nim potřebovali komunisty. Půdu jim vyvlastnili a rozdělili lidem. Komunisti však tady nikdy nedošli do takových krajností aby znárodňovali výrobní prostředky. Obchody a továrny zůstaly soukromé a zemědělství také. Školství je tu ale dostupné pro všechny, lékařská péče také a Kerala se chlubí největší gramotností ze všech států Indie. 96%! Tím se jim i podařilo snížit porodnost na únosnou míru, i když tu je spousta křesťanů. Takhle z venku se zdá, že Indická verze komunismu byla, a je snesitelná, s lidskou, snědou, tváří.
Naše tváře jsou bílé, zatím. Někdy se nadouvají dobrotami jihoindické kuchyně a často potí pod sluníčkem, kterému se tady říká tropické. Jemu je to asi jedno a svítí dál. Nejen na tropy ale na celou naši planetu a i na ostatní nebeská tělesa. Tak i já zdravím nejen Vás komu se moje psaní líbí ale i Vás, ostatní.
http://yakovo.blog.cz
