Zrovna dnes se jí podělá auto! Ráno si postaví hlavu a nejde nastartovat.
Vlak pojede za půl hodiny, krásně ho stihne. Přece nebude platit taxíka do Klatov, to by byla palba.
Kdo ale mohl tušit, že vlak bude tak narvanej? A že je to bude ten starší typ vlaku, s těmi blbými kupé? A že Sárince v bříšku se to nebude ale ani trochu líbit?
Vedro, pach potu, Marta má mžitky před očima. To jim tady jako nefunguje klimatizace? Musí, musí si sednout. Vejde do nejbližšího kupé a rozhlédne se po cestujících. Položí mladému muži, co sedí u okna, ruku na rameno a energickým pohybem ruky naznačí "vztyk!" Mladý muž jak hypnotizovaný vstane, Marta dopadne na polstrované sedadlo.
Zadívá se do ubíhající krajiny za oknem. Šťavnatá zeleň, bělavé břízy, ostře žlutá řepková pole. "Babi, stýská se mi. To jsi nemohla aspoň chvíli ještě počkat? Chtěla jsem Ti ještě ukázat Sárinku, to mělo být překvapení, že se bude jmenovat po Tobě. A máma na pohřbu taky nebude, když táta od ní hned po mojí svatbě odešel, tak si koupila letenku do Indie, jenom na cestu tam, prý až to tak bude cítit, tak se vrátí. Že se vrátí za 3 měsíce, to byla verze pro Tebe, babi. Říct Ti, že se vrátí, až se vrátí, nedokázala.
Tak tam budu z naší rodiny jenom já samodruhá, já sama s tou druhou v bříšku, se Sárinkou. Až si vyslechneme všechny ty pohřební řeči, tak do hospody z pohřební síně půjdeme s muzikou. Asi s dechovkou, měla jsi ji ráda. A večer si se strejdou a tetou a všemi bratranci a sestřenicemi opečeme na Tvou počest, na zahradě Tvého domku, buřty či jenom chleba, každý podle svého gusta. Budeme na Tebe myslet a každý přidá svoji historku. A zasmějeme se."
Marta se tiše dívá do ubíhající zvlněné krajiny. Myslí na mámu, jaký to pro ni bude, vrátit se z cest a babička už tu nebude. Ale bude tu ona a Sárinka. Všechno bude v pořádku...
