Tak jedeme s mámou prababičce na pohřeb. Uf, ať ta máma tolik nespěchá,
tak tohle by nešlo, jauvajs, ať se tolik neohýbá! Tududum, kopu jak to jen jde, mami, prosím tě, zpomal, mám už tady málo prostoru, už brzy se kouknu na svět.
Tvoje babička, mami, než odešla na onen svět, se přišla se mnou pozdravit. Jmenovat se Sára a prožít dětství za války v Klatovech nebylo jednoduché. Taky ji jejich hodní sousedi udali, že je nemanželská, že se její máma vrátila ze služby od bohatých Židů s outěžkem. Jojo, tak se tehdy miminkům v bříšku říkalo: outěžek. A když se narodila, tak o ní sousedka říkala, že je panchart.
Ale naštěstí manžel její maminky ji u soudu prohlásil za svou. A dostal orazíkovaný papír, že je holka jeho! Němci ctili papír, oni vůbec mají rádi ve všem pořádek a nejdůležitější je mít na všechno papír! A tak Tvoje babička, mami, nemusela do koncentráku.
Ničeho se neboj, mami, jsem tady s Tebou a všechno spolu zvládneme. Na tu chvíli, než zase příjde můj čas, jít si v životě za svým.