 |
| Ilustrace: Satya |
Kyjev je třikrát větší než Praha a protéká skrz něj obrovský Dněpr. Na jeho břehu leží chrámový komplex Pečersk Lavra. Stál za návštěvu. Pravoslavné chrámy nejsou tak napěchované utrpením jako katolické, a fousatí a vlasatí popové mi připomínali kamarády máničky za komárů.
Pak už před námi byla hranice do Ruska. Zjistili jsme, že i po desítkách hranic v Asii, Jižní Americe a Africe, ta Ruská nás dokázala znervóznět. Vybrali jsme malý přechod a šli do toho. Když jsme po pěti hodinách vyjeli na druhé straně, konstatovali jsme, že to bylo vlastně příjemné a klidné. Dobře, na Ukrajinské straně si řekli o úplatek (prý na kávu), ale dali jsme jim jen dvakrát dvě Eura. Na ruské straně si o nic neříkali. Museli jsme sice ÚPLNĚ vše z auta vyndat, ale oni si to jen prohlídli, pomohli nám vyplnit ty formuláře, které neměli v angličtině (dohromady jich bylo pět) a byli jsme v Rusku. Ne, jsme v Rusku.
Dnes jsme den začali tím, že jsme se šli podívat na Památník vítězství v Kursku. V roce 1943 se tady odehrála největší tanková bitva II. Světové války. Bylo to tak smutné, Almasto, že jsem si přál mít tě tam. Moci se s tebou obejmout a dát tě, a od tebe dostat pusu do fousů. Mohli bychom sdílet žal nad těmi, co se neobjímali. Kdysi se tam sjeli chlapi, nebo spíš chlapci z celý Evropy, a pak se povraždili. Možná, že ze slz jejich matek, dívek a žen tam plane oheň zoufalství. Věčný oheň zoufalství. Stovky jmen v mramoru a desítky nových hrobů. Na posledním je napsáno že: padl v bitvě s Ukrajinskými diversanty … Datum? 10. 9. 2016.
"Černý vůz vlečou a slzy tečou …"
A co na to neznámý vojín? Co mi tu říkáte, že šel bych zas? Odpověď čekáte? Nasrat, jó nasrat!
(K. Kryl)
Dnes je 7. července, za námi je 2789 km a míříme dál na východ - Ufa.
Více na: http://yakovo.blog.cz/
