Studentky Fakulty designu a umění v Plzni |
Už to není takový boj a prosby v duchu, jestli to tedy vyjde… Víc psaní kalkuluji, leč to neznamená, že by ztrácelo na spontánnosti a intuici. Naopak ty jdou ruku v ruce s rozumem a vytvářejí něco hezčího. :)
Zaujalo mě, jak jsme mohli tak trochu proniknout do spisovatelovy mysli. A přestože většina z nás asi psát vlastní příběhy k ilustracím do knih nebude, máme otevřenou novou cestu, kterou se můžeme vydat. Já jsem náhodou dost šťastná, že vidím, že ta možnost tady je, jelikož mým snem bylo vždy dělat dětskou knihu od začátku do konce. A teď už se toho psaní tolik nebojím, jen vím, že úspěchu předchází psát a psát a psát a do lepších prací se vypsat cvikem. Nejdůležitější mi přijde právě to, že jsem pochopila, že být dobrým „spisovatelem“ není jen o talentu, ale i o píli, jako je tomu u ostatních schopností.
Semináře se mi líbily a jsem moc ráda, že jsme mohli s Vámi ty hodiny absolvovat. Jen na nás asi bylo postupem semestru znát, jak jsme unavenější a vystresovanější z přicházejících klauzur a tím jsme neodváděli tak pěkné výsledky, jako bychom mohli.
Tenhle semestr je pro některé z nás dost nepochopitelný, co se týče stylu výuky. (Děláme hodně věcí, ale vše jen povrchně, tedy nemáme šanci se do něčeho více ponořit a odnést si novou schopnost.) Pro mě bylo psaní s Vámi vždy takové odreagování, možnost se soustředit chvíli opravdu jen na jednu věc a nebýt ve stresu. A těšilo mě, že z toho i rychle vycházely výsledky a hlavně, že každá práce byla důležitá, každá práce mě něco naučila a někam posunula.
Takže za mě žádná výtka a děkuji Vám.