Mantáci a krize - napsal Yakeen

Yakeen a Satya vjeli z Ruska do Kazachstánu už v pohodě...

Můj vztah k chybám vlastním, ale především k chybám druhých se vyvíjel. Dlouhá léta v mém životě jsem to měl tak, že kdybyste si ke mně přišli postěžovat, že jste například ztratili peněženku, nebo doklady, či něco jiného důležitého, pravděpodobně bych vám k vašemu trápení ještě přidal. Naplival bych vám do vašeho kalichu hořkosti. Řekl bych, že jste mantáci, a že si za to sami můžete! Dobře vám tak!
Tento kritický hlas (a já vím, kam chodil do učení) postupně umlkal s dospělostí a se zkušeností, že neštěstí se stávají i jiným, než mantákům. Že mohou, sem tam, posednout i kabrňáky.
Jasně, dnes jako terapeut bych cítil lítost, a dokázal bych klienta vést přes vztek a žal k odpuštění sobě samému.
No... ale o cestovatelích, co ztratí pas, kreditku nebo něco podobného jsem si to myslel, vlastně pořád dál. Až do 29. 8. 2017. To jsem v ruském Bijsku během naší čtyřměsíční asijské expedice kreditku ztratil já sám. Nebudu psát, jak jsem si nadával - u počítače by mohly být děti. Ale je to tak, nemám ji.
Není to velké neštěstí. Je zablokovaná a peníze převedeny na účet mé ženy, která svoji do té doby skoro nepoužila. Teď je z ní expediční bankéř. Vše platí ona.
No, s pomocí prodavače, u kterého jsem si koupil boty, nám banka otevřela bankomat, kde jsem vybíral. Prohledali jsme vše a do teď tomu nemohu věřit, ale je pryč. Otevřely se ve mně nové možnosti pochopení a soucitu. Ono se to prostě může stát i opatrným. Tak je to.
No, ten den šlo vše od špatného k horšímu. Krize se ohlašovala již ráno. Pohádali jsme se, když jsme skončili v bahně na cestě, kterou vybrala Satya, pak ta karta a večer?
Běda, běda. Padala strašlivá slova, či jsme je tak chápali my, a naše nepochopení se pak dál chápala nás.
Krize.
Noční katarze.
Opatrné našlapování rána.
Pomalé osvobozování dne.
Přechod do nového... I státu. Odjeli jsme do Kazachstánu a domluvili se o dalším postupu Expedice tak, abychom byli oba spokojení.
Začali jsme druhou půli pouti. Otevřeli třetí měsíc. Urazili 20 000 kilometrů. Dnes jsme se shodli, že oba potřebujeme dovolenou. Asi na pár dní zastavíme…

Více na: http://yakovo.blog.cz/