Dcera: „Já sleduju vozovku.“
Otec: „No tak ji sleduj pořádně.“
Matka (ze zadního sedadla): „Ach jo.“
Otec: „A už si přeřaď a nedus to přece.“
Dcera: „Já nic nedusím a přestaň mi do toho kafrat pořád.“
Otec: „Ale dusíš to, dej tam už tu čtyřku.“
Dcera: „Nedám, nic nedusím.“
Otec: „Dusíš to, zbytečně to dusíš.“
Dcera: „Dobře, dám tam tu čtyřku, spokojený? A už mi dej pokoj.“
Otec: „No nemůžeš to dusit…“
Matka (ze zadního sedadla): „Podívejte na ty krásné lesy tady okolo…“
Otec: „No hlavně sleduj vozovku, vůbec nesleduješ vozovku a nedáváš pozor.“
Dcera: „ Ale dávám pozor. Kdybych nedávala pozor, tak už tu nejsme.“
Otec: „No tak mi řekni, co teď bylo za značku. Co jsme to projeli za značku, když tak dáváš pozor?“
Dcera: „Ale dej mi pokoj pořád.“
Matka (ze zadního sedadla): „Ach jo.“
