Tělocvikářem na našem gymnáziu byl profesor Vránek - chlapík, jehož laskavá povaha byla natolik známá, že ji pro jistotu maskoval drsným slovníkem. Toho léta nás vzal na vodu. Posadit třicet šestnáctiletých výrostků do kánoí chce obrovskou odvahu i zkušenost... až dneska si umím představit, jak velkou. Míra Vránek měl obojí."Debilové," říkal nám a jeho modré oči se doširoka smály, "dneska se pokusíte dopádlovat až do Veselí nad Lužnicí. Tam vás jednoho po druhém nakopu do vlaku. Pak si dám panáka a budu doufat, že o nikom už do smrti neuslyším."
Poslední den, jen několik kilometrů před Veselím, nám dal šanci sjet náš první jez - šlajsnu, jak říkají vodáci. Lužnice byla v těch místech rychlá a pod jezem dost vody i hodně kamenů. Tam končila všechna legrace, ale začínaly zkušenosti, které pak člověku k něčemu jsou.
Nahoře nad jezem nás stálo dvanáct. Ukázal nám místo, kudy se dá šlajsna sjet, způsob, jak si na ni najet. Jak zacházet s pádlem nahoře a jak v peřejích.
"Hlavně to pádlo každý pořádně držte," odsekával větu od věty. "Jakmile ho ztratíte, bude loď neovladatelná!"
I když jsme vedli pubertální řeči, poslechli jsme ho na slovo. Natočili jsme loď ke středu jazyka, nasadili správnou rychlost a šup, byli jsme pod jezem.
Zaslechla jsem, jak zadák radostně zavýskl, a pak se cosi stalo. Snad vítr, snad se jeden z nás moc naklonil, voda byla najednou všude, nahoře i dole. Držela jsem pádlo a nemohla dýchat.
Tma, panika, poprvé v životě skutečný strach o život. Pak si pamatuju Vránkovu ruku, která mě vytáhla za vlasy nad vodu, a jeho mocný ryk: "Kurva fix, slepice, proč neplaveš, když se topíš?!"
Proč? Protože jsem stále držela pádlo, které mi tak spolehlivě pomohlo přes jez. Kdo však drží úpěnlivě pádlo, ten nemůže dělat tempa.
Léta jsem tuhle příhodu vyprávěla v situacích, kdy se sešlo pár vodáků a vypukla tradiční soutěž o nejvtipnější historku. Až časem mi došlo, že Vránek formuloval heslo použitelné v každé situaci, když je třeba odložit pádlo. Když se věci, lidé nebo okolnosti změní natolik, že se obrátí proti nám. Nikdy netrvejte naničem, co se vám v minulosti vyplácelo nebo co jste milovali, pokud vám to začne ubližovat. Zapamatujte si, prosím, slova velkého filozofa, našeho tělocvikáře Míry Vránka z Nuslí:
"Kurva fix, slepice, proč neplaveš, když se topíš?!"
