Proč? Proč sem pořád leze? Tomáš to s ním chtěl vyřešit po dobrém, ale holt to takhle nefunguje. Musel se sem vrátit dveřmi ze zahrady. Zas se tam uvelebil, jako by mu to tady patřilo, na své oblíbené místečko.
Je fakt odpornej. Je mi jasný, že o mých pocitech nemá ani páru nebo spíš je mu to totálně jedno, ale to už je jeho problém. Šanci dostal. Tady prostě není místo pro nás oba.
Vyřeším to s ním jednou provždy. Nejlepší bude okamžik překvapení a vhodná zbraň. Tomášova bota.
Lidumil Tomáš s ním minule jednal v rukavičkách, když ho vyhodil před dům. Měl šanci jít, mohl mít spokojený život kdekoliv jinde, ale to on ne, bude otravovat zrovna nás. Nemám jinou možnost, musím ho prostě zabít. Asi si myslel, že se na nic nevzmůžu, když jsem tady sama, ale to se tedy přepočítal. Strach a obrana domova, to pochopí i Tomáš.
Prý přináší štěstí, hm, tak to holt budeme muset chvilku vydržet bez štěstí. Stejně nesázíme a pavouka v obýváku prostě nesnesu.
