Mikina - napsala Hana van der Hoeven

Vít Kolář, Fakulta designu a umění v Plzni

Koukám na odřená vrátka, která jsem otvíral už tolikrát a nikdy jsem jim nevěnoval pozornost, ale dnes je to jiné. Všechno už bude navždy jiné. Dřevěné dveře s vánočním věncem. Nesmysly, na kterých jí tolik záleželo, květina před dveřmi a čistič na boty ve tvaru ježka. Kdybych ho odnesl do sklepa dnes, už by ho nikdo nezachránil, ale najednou mi nevadí.
Na stole dva hrnky s nedopitým čajem, jak jsme ráno pospíchali. Na plotně základ večeře, na okně srovnané bylinky a samozřejmě pečlivě umytý dřez. To je základ, zbytky jídla ve dřezu podporují bakterie, a to v kuchyni být nesmí, to ne. Vždy je nutné dřez pečlivě umýt. Chrstnu zbytek čaje do dřezu a sleduji skvrny, které to způsobilo. Nechám to tak být a trochu mě to uklidní.

Sednu si do křesla, u něhož teď jasně vidím, že potřebuje nový potah, proč jsem to tenkrát tolik řešil? Vezmu do ruky její starou mikinu, zabořím do ní obličej a najednou je u mě blízko. Cítím jí u sebe a bojím se pohnout, aby ten okamžik trval co nejdéle. Prosím vrať se.