Běžec - napsala Renata Landgráfová

Italská pevnost Campolongo

František Kocourek běží jarní nocí. Když vybíhal, bylo pod mrakem, ale teď fouká vítr, mračna se trhají a začíná prosvítat měsíc. Franta zrychluje, před sebou tuší les. Tlumí hlasité funění, píchá ho v boku, bolí ho vymknutý kotník. Vbíhá do lesa, smrkové větvičky ho píchají do obličeje, jen běžet, běžet dál, nezastavovat. Vpravo už tuší pevnost Lusern a jen o kousek dál je italské území. Území nepřítele, říkali mu. Ale čí je to nepřítel?
Franta nikdy žádného Itala nepotkal. A Rakousko, císař, to má být přítel? Tátu mu zavřeli, jeho s bráchou odvedli a máma s Boženkou zůstaly na statku samy. Franty se nikdo neptal, jestli chce bojovat za Rakousko. Nechce. Nikdy nechtěl.

V zamyšlení málem vyběhl z lesa na měsícem ozářenou planinu. Na poslední chvíli zastavuje a ukrývá se v jámě po smrkem. Snad i na chvilku usíná, nespal už tak dlouho. Budí ho hluk a jas a horko. Kolem létají střepiny, vybuchují granáty, část lesa hoří.
Co teď? Běžet dál do toho pekla, nebo se ukrývat uprostřed palby a doufat, že to neschytá?
Další granát. Ten byl blízko. Frantu zasypávají kameny a hořící větve, jen rámus už mu nevadí, moc toho neslyší. Ne, tady nemůže zůstat. Vybíhá na planinu a míří tam, kde tuší italskou linii. Blíží se svítání, palba ustává.
Teď už Franta pádí dolů, nedbá na bolest, zapomíná na opatrnost, jen běží, jak nejrychleji dovede. Tam, tam v dálce za stromy někdo je! Bože, ať to jsou Italové!
V lese přivazuje ke klacku bílý kapesník a pomalu se přibližuje tam, kde jak doufá je italská předsunutá hlídka. „Halt!“ ozve se najednou.
„Cože, Němci?“ mihne se Frantovi hlavou pár sekund před tím, než se zhroutí pod nohy italského důstojníka.

Pevnost Dosso delle Somme

Je 6. května 1916 a František Kocourek se probouzí v lazaretu italské pevnosti Campolongo. Kolem sebe slyší italštinu. Úleva!
„Musím... musím mluvit s velitelem!“ naléhavě oslovuje zdravotníka. Zdravotník na něj jen nechápavě hledí. Něco mu italsky říká, ale Franta mu nerozumí.
„Doprdele!!“ vykřikne naléhavě. „Ich, ich muss mit dem Kommandant sprechen. Jetzt. Dringend. Teď. Hned, je to důležitý, ty palice dubová, italská!“
Po několika minutách se zdravotník přece jen uvoluje někoho k Frantovi přivést. Italský poddůstojník se na nahluchlého rakouského vojáka pochybovačně dívá.
„Rakušané chystají na 15. května obrovskou protiofenzivu. Strafexpedition. Já viděl ty přípravy, muži, děla...“
Od této chvíle stráví František tři dny výslechy u důstojníků různého stupně. Předává listiny, které se mu podařilo získat, náčrty map chystaného rakouského útoku. Sluch se mu začíná pomalu zlepšovat, ale Italové mu nevěří.
„Das ist nur so ein geringer Tscheche, der weiss ja kaum was... je to jen taková malá česká nula, co ten ví o nějakém útoku... jo, podle těch dokumentů něco chystají, ale my jsme jim přece dali pořádně na frak, no ne? Ti se na nic nezmůžou, prasata rakouský,“ vyslechne k svému zděšení rozhovor důstojníků.
15. května 1916 rakouská Strafexpedition snadno proniká hluboko na italské území. Tisíce italských vojáků padnou, další tisíce jsou zraněny. Český zběh František Kocourek umírá v lazaretu po zásahu granátem.


Pevnost Dosso delle Somme

https://www.valka.cz/13925-Italsky-utok-na-pevnostni-uzaver-Folgaria-Lavarone-1915