Strasti školkového věku - napsala Andrea Fulková

Snad není pro rodiče ve spojení s předškolním zařízením nic horšího, než když se ve školce na vchodových dveřích objeví cedulka s upozorněním na vysoce infekční nemoc nebo třeba vši. Jednoho dne to přišlo: „Milí rodičové, ve školce se objevily vši. Prosíme, kontrolujte dětem pravidelně hlavy,“ stálo na lístečku přilepeném na vchodových dveřích. Po první vlně studeného potu jsem rychle zahnala chmury a představy o zablešené hlavičce. A při odchodu jsem si už z upozornění nedělala zdaleka nic.
Jenže… nezvaný host v podobě parazitujícího mrňavého a těžko viditelného hmyzu na sebe nenechal dlouho čekat.
Dlouhé zlaté vlásky mojí princezny se změnily na minové pole ve válečné zóně. U nás doma zuřila zákopová válka, ve které je nejdůležitější správná taktika a hlavně trpělivost. A té jsem moc neměla. Pravidelné vyčesávání vlásků bylo torturou a vyprání všeho, co vyprat jde, bylo opravdovým očistcem pro všechny zúčastněné. Jediný, kdo na to nereagoval, byly vši.
Po pár vyčerpávajících dnech se karta obrátila a nezvaný host byl za významné pomoci prostředků moderní chemie nadobro poražen. Dostavila se úleva a neuvěřitelně mocný pocit znovunabyté čistoty.
Od té doby cedulky na dveřích školky nepřeceňuji, ale také nepodceňuji. Už vím, že ať přijde jakýkoli nezvaný host, nebude trvat dlouho a dostanu i jeho.