Dívala se do jeho tmavých očí a pomalu se v nich utápěla. Ani o píď neuhnula pohledem a cítila, jak ji neznámá síla přitahuje blíž, blíž a blíž až se ocitla uvnitř jeho nádherné duše. Cesta přes pohled byla ta nejkrásnější. Byla uprostřed jeho světa. Stála na zelené louce a všude kolem vznášely se barevné koule. Poletovaly kolem její hlavy a ona mohla číst nápisy na každé zvlášť. Poletovaly vedle ní jako v dětském království.
Bohatství různobarevných balónků. Kolem ní vesele poskakovala Odvaha. Skákala společně s Nadšením. Vedle nich skotačila Radost s Něhou. Vlevo seděl Údiv a Překvapení. Vpravo polehávala Volnost a Svoboda. Najednou jako velká voda hrnula se koule obrovská jako pána Sněhuláka. Láska válcovala s Něhou vše kolem čeho prolétla. V rohu krčila se koule Bolesti s kamarádkou Smutkem. U okna koukaly se Přátelství se Soucitem a rozhlížely se kolem sebe. Tolik nádherných podob duhy.
Dívala se do jeho tmavých očí. "Děkuji Ti pestrobarevný snílku s vůni Vody a sílou Větru," řekla a šla si odpočinout do svého račího krunýře.
