Anna si sedá k uhlovým kamnům, teď, v pět ráno, to bude její pátá startka. Fouká kouř šikovně do kamen, ale i tak se část dýmu modravě vine tichou kuchyní. Z šera vystupují obrysy stolu a židlí. Uhlíky v kamnech rudě žhnou. Je Boží Hod, dcera se svou rodinou přijede k poledni, má času dost. Ta se dobře vdala, vzala si diplomata, cestují po celém světě. Anna se ztěžka pohybuje po kuchyni, svém království.
Bramborový salát má už hotový, hezky den předem, aby se uležel. Dobře ví, že promíchaný rukou má jinou chuť, než ten promíchaný vidličkou a vařečkou. Miluje dotek chladivých brambor, kyselé okurky a vajíčka. Hezky zlehka, aby to nerozmatlala. Mrkev, celer a petržel se musí povařit jen kraťounce, aby už nebyly syrové, ale ještě křupaly. Po kapičkách přidávala olej do oranžově žlutých žloutků, její majonéza je mistrovské dílo, na které ještě budou všichni dlouho vzpomínat. Ještě plnotučnou hořčici, osolit, opepřit a šups s tím do chladu na balkón.
Prochází malým ztemnělým bytem, přes dveře slyší hlasitý spánek svého muže a naslouchá, jestli sebou už na posteli nehází její vnučka. Vzala si ji k sobě, to snacha, když ji čekala, byla ještě vdaná za jinýho a k holce se vlastně nikdo moc nehlásil. Ani syn Jenda ne, chlast ho změnil k nepoznání. Bolestivě ji píchlo u srdce. O malou Janičku se postará, před tím vším ji ochrání.
Za chvíli Janičku vzbudí. Dojde dolu do sklepa pro uhlí a pak bude muset převěsit ty ponožky, co na tom, že už jsou od včera suché. Ponožky musí viset na šňůře za špičku! A ne obráceně, to se vytahají a nedrží. Kolikrát to tý holce má vysvětlovat? Tak to hezky převěsí,aby si to jednou pro vždy zapamatovala. A jestli bude Janička hubatá, tak jako včera, tak děda odepne pásek. Jojo, holku ona pořádně vychová, z tý nebude žádná techtle metle. Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý.
Dcera přiveze své děti a dorazí oba synové od Jendy. Ožraly jenoho, za co mě bůh trestá? Dětem dovolí všechno. Přes jídelní stůl hodí deku a budou mít - jak tomu říkají? - bunkr. Taky si budou hrát na Indiány a lítat po bytě jak splašení. A do bunkru si nastěhují tu krabici cukroví, co napekla, dcera s tím asi nebude souhlasit, ale jednou za rok...
Těší se, těší se na vnoučata i na dceru. Teď musí vzbudit Janičku, aby šla dolů do sklepa. Jojo, proutek se musí ohýbat, dokud je mladý, je to tak.
