Maminka Boženku pohledem varuje, ať klukům nedává naději, vždyť o to bude pak větší zklamání.
V jedenáct večer se čtyřletým dvojčatům už tak klíží oči, že maminka velí nečekat a spát. Ježíšek už dnes nepřijde. Boženka k sobě tiskne plačícího Jiříka, vzlykající Vojtík se tulí k mamince, ale nakonec všichni čtyři usínají. Boženka má pocit, že spala jen chvilku, když ji budí jasné světlo. “Mamko, děti, vstávejte, přišel Ježíšek!”
Tatíček! Tatíček je doma! Uprostřed pokoje stojí obrovský vánoční stromeček a pod ním leží hromada hraček. Stromeček není ozdobený a dárky nejsou zabalené, ale Boženka nikdy nic krásnějšího neviděla. Na kuchyňském stole leží dva kapři.
“Poldo, co blázníš, jsou dvě hodiny ráno! A kdes to všecko vzal?” ptá se rozespale maminka.
“Vyhrál jsem, konečně jsem vyhrál, Františko! Honem, dělej večeři!”
Maminka se dívá do obličeje svého rozjařeného muže, na smějící se děti dělící se pod stromečkem o hračky a najednou už nechce být rozumná. Směje se spolu s Poldou, a i když jsou dvě hodiny ráno, smaží kapry. Občas očima spočine na velikém balíku, od kterého Polda vytrvale odhání děti. Po večeři přijde čas i na něj.
“Poldíku, ty jsou nádherné! Ale… musely stát strašně moc peněz!” Polda ale dnes vyhrál a pro jeho Františku, Boženku a Jiříka s Vojtíškem mu není nic příliš drahé.
Zítra zas půjde muzicírovat s kapelou a večer bude hrát. Peníze, co zbyly, prohraje, a možná nakonec prodá i Františčiny nové šaty, aby bylo co dát dětem k večeři. Ale teď je ještě kouzelná noc, noc, kdy pradědeček Poldík přivedl domů Ježíška.
