Seděli jsme na studené zemi a čekali, co bude dál. Ocelová palba ustala už před hodinou. Od té doby je klid. Nikdo z nás neřekl ani slovo. Jen to strašné ticho! Dopadalo na nás. Drtilo nás. Mnohem víc než smršť granátů.
Teď člověk neví, co přijde... a kdy to přijde.
Vytáhl jsem z kapsy harmoniku. Už dlouho jsem na ni ani nesáhl.
První tóny prořízly vzduch a zabily ticho.
Hrál jsem. Jen jsem hrál. Cítil jsem, jak se mi chvěje dech.
Slyšel jsem, že se ke mně někdo přidal. Nejdřív jen jeden osamělý pobrukující si hlas. A pak další a další... a další.
 |
| Pevnost Lusern |
