"Tak dneska by to šlo. Petr odjel, a jestli ses jenom nevytahoval, tak v 16:30 budu doma. Čekat."
Honza se rozhlížel po koupelně a myšlenky mu lítaly v hlavě. 16:30. Bude muset jít dřív z práce, ale to bude v pohodě. Tam mu Mirka volá málokdy, když tak jí kluci něco nakukají. Jak dlouho by mohl být u Jany? Asi tak do devíti, pak bude muset říct, že se zdržel… Ne, musí rovnou ráno nahlásit, že přijde později, protože mají školení. Jo, to půjde.
Vzal kartáček na zuby a pustil se do ranního rituálu.
Ale co kdyby to bylo jinak?
Co kdyby tak dlouho při vymýšlení plánů bloudil očima po koupelně, až by mu padly na tu noční košili s méďama, co čouhá z koše? Co kdyby si vzpomněl, že když ji Mirka v těhotenství nosila, že se jí napínala přes bříško, a on ji v posteli škádlil, že ona je ten méďa?
Co kdyby si všiml, že košile je z večera pobryndaná od krmení Honzíka, a co kdyby si vzpomněl, jak trapný byly ty víkendy jednou za čas s tátou, když se rodiče rozvedli?
Mohl by napsat Janě: "Ty jo, já jen kecal. Sorry, asi sem byl opilej." A pak zavolat mámě, jestli by večer nepřišla pohlídat Honzíka. Koupil by lístky do toho divadla, o kterým Mirka mluvila, a objednal stůl v tej novej italskej restauraci. Máma by mohla u nich přespat v Honzíkově pokoji a oni by se vraceli jako za svobodna. V chodbě by se lízlí chichotali, dělali pššš jeden na druhýho a potom by si vlezli k sobě do ložnice.
Ve vedlejším vchodě se probudila Michala.
No probudila, ona skoro nespala celou noc.
Nejprve se z pod deky vysune tenká ruka. Chytne budík a přiblíží ho ke špičatícímu se obličeji vyzáblé slečinky. Vstává. Sedí pánevními kostmi na posteli a nemá energii do života. Hlas v hlavě se ozývá: "Nemysli si, že budeš snídat! Jsi tlustá! Horká voda tě zahřeje, až až... budeš krásná. Opravdová thin beauty."
Michala poslušně vstává a shrbená jde rychle předstírat, že jí. Spláchne rohlík a trojúhelníček sýru do záchodu, ale před tím z něj trochu nadrobí na talíř s prázdným obalem Veselé krávy. Hrneček ušpiní od mléka, a dřív než vypukne ranní bitva o její snídani, odchází a punčocháče a všechno ostatní na ní plandá.
Co kdyby ale ráno z okna zahlédla, jak naproti u vchodu zastavuje rychlá a jak po pár minutách vynášejí Moniku? Co kdyby rychle běžela na její blog a tam si přečetla, že včera Monika zase večeřela jen projímadlo? Co kdyby si najednou přestala být jistá, že ten Hlas má pravdu?
Mohla by se mu vzepřít a dát si ten višňovej malej jogurt, co mívala ráda a co jí máma pořád kupuje. Mohla by vypít čaj a dát si do něj pár kapek medu. Mohla by poslouchat nadávání Hlasu, ale taky pozorovat, jak se jí po těle rozlévá sacharózové blaho. Mohla by se prohlídnout v zrcadle a opravdu se uvidět. Mohla by se v pláči nechat obejmout tátou, který by ji mohl před zrcadlem plačící najít. A táta by si mohl dovolit plakat s ní. Bez jediné výčitky.
V jiné ulici začíná den pro Ivana. Teda Ivánka. Je mu 31. Maminka ho budí a nese mu čaj.
Říká: "Ivánku, musíš vstávat a jít do práce. Vyžehlila jsem ti tu košili, co máš rád, a dala nahřát ručník u sprchy. Chceš palačinky nebo vajíčka?"
Ivánek pomalu otevírá oči a bere si brýle. Vidí maminku. Jako každý den. Odpoví způsobně: "Děkuji, mami." Chvíli přemýšlí a vybírá si vajíčka.
"Udělám ti je řiďoučký, jak je máš rád," raduje se maminka a chvátá se postarat o syna.
Ten se nasnídá, obleče si, co má nachystáno, a odchází do práce.
"Nezapomeň Ivánku, že po práci tě vyzvedneme s Rafánkem. Pomůžeš nám přinést novej pytel s granulkama, viď?" volá za ním maminka.
Co kdyby ale po cestě potkal bývalého spolužáka?
Co kdyby ten zastavil auto, vystoupil a stisk mu ruku a poplácal ho po trapným saku? Mohl by říct něco jako: "Ty vole, ty deš na maškarní?" Mohl by si ho prohlížet podezíravě a pak se zeptat: "Že ty děláš v nějakym podělanym kanclu za pár šupů?"
Mohl by ho dál zpracovávat: "Nechtěl jsi bejt objevitel? Nechtěl jsi cestovat?" Mohl by mu dokonce říct: "Dyť tys vlastně udělal ekonomku a já hledám někoho s takovýmhle vzděláním na projekt do Indonésie." A Ivan by nakonec mohl jet.
No, ale co bych potom dělal já?
Jsem psychoterapeut.
http://yakovo.blog.cz/
