Už z vás někdy při pšíknutí vyletěla nudle? No, to bych se divil, kdyby ne. A teď si představte, jaká je to hromada nudlí, když si pšíkne Mamut. Ale postupně...
Bylo to před pár miliony lety, v místech, kde teď stojíte, v pratrávě rostly prakytky. Byly mnohem větší a mnohem voňavější než ty dnešní. Zvířata taky. Teda ta nebyla voňavější, to ne. Ta naopak byla mnohem smradlavější, ale stejně jako kytky byla mnohem větší.
A takovej byl Mamutík. Vypadal jako velkej, smradlavej, chlupatej slon. No a tenhle zarostlej smraďoch si čuchnul k pramateřídoušce.
V chobotu mu hrozně zašimralo. Nasál spoustu vzduchu, potom ještě víc... a ještě víc. A pak to bouchlo, nebo spíš dlouze mlasklo. Nějakou chvíli s pleskotem dopadal slizký gejzír.
Když Mamutík otevřel oči, nemohl jim věřit. Že před sebou uvidí hromadu nudlí, to čekal. Ale že na něj ta hromada bude hrozit pěstí?
Tak takhle, se před mnoha tisíci lety seznámil Mamutík se Stamichmanem.
