 |
| Lusern |
Granáty dopadaly už čtvrtý den. Výbuch za výbuchem. Nedalo se spát, nedalo se dýchat. Dvanáctá četa se krčila uvnitř v pevnosti Lusern. Ubikace mužstva chránily od pekla venku tlusté zdi. Sice ztlumily exploze tak, aby nervaly ušní bubínky, ale zabránit prachu a kouři aby nevnikal dovnitř nedokázaly.
V malé místnosti nebylo skoro vidět z kavalce na kavalec. Nikdo z mužů nespal. Výbuch – otřesy, výbuch otřesy. Jako by tlupa zlých obrů kopala do zdí verku. Přesto všichni zaslechli, když Hanz poprvé udeřil hlavou do zdi.
„Už - toho - kurva - nechte,“ každý výkřik doprovázel další úder. „Já - už - nechci.“ Údery zrychlovaly a potvrzovaly každou slabiku. „Já - už - ne - mů - žu.“ Pak se konečně zlomily v pláč.
Snad teprve horké slzy osmnáctiletého Hanze, rozpustily strnulou hrůzu starších vojáků.
Joáchym k němu seskočil z palandy.
Hanz si oběma rukama zakrýval uši. Měl křečovitě zavřené oči a krev, špína, pot a slzy na jeho tváři namalovaly obraz zoufalství.
Joáchym v něm najednou viděl kluka, kterého nechal doma. Klekl si k jeho posteli a objal ho tak silně jak jen mohl. Jakoby tím mohl ochránit i svého syna.
„Hanzi, ty zdi to vydrží,“ uklidňoval ho, ale i sebe.
Lidská blízkost, horko dechu a slz. Výbuch a otřesy. Výbuch a otřesy.
A pak najednou ticho.
Rozlétly se dveře a po čtyřech dnech se ozval radostný výkřik:
„Chlapi, konečně jsme kapitulovali!!“
 |
| Lusern |
23.5 1915 začátek války
druhý den palba 5000 granátů
28.5 kapituloval Nebesář
