“Tys vážně neslyšela ten křik?”
“No bóže, beztak se lekla pavouka.”
“Teď v noci?”
“Mladí chodí spát v noci. Ne jako my.”
“Teď ti řikám, že tahal po schodech velký pytel a zůstala za ním nějaká mokrá čára. Jsem to viděl, ne?”
“Že se ti kvůli tomu chce lézt z postele a šmírovat sousedy přes kukátko, fakt.”
“Hele, křičela? Jo. Bylo pak ticho? Jo. Tahal pak pytel? Jo. Já to vidím úplně jasně.”
“Prosim tě. Pojď spát.”
“No ne, to se musí vyšetřit toto! To není normální.”
“A co? Chceš volat policii?”
“No jistě, dyť se tam taky mohl stát nějaký závažný trestný čin. To bys zírala, kolik takových činů se dnes děje!”
“No, hlavně u nás v baráku.”
“Kde mám brýle?”
“Josef, neser mě!”
“Halo?"
