28. ledna 2018

O hadech a lidech - napsala Lenka Čábelová

Tati, kdy už tam budeme?
Ještě půlhodinky, šlapej. A dej pozor, ať nešlápneš na užovku, letos se přemnožily.
Tati, víš, jak čůrá had?
No, hm, možná má nějakou dírku na bříšku?
Tati! To by mu tam nalezly kamínky, jak se plazí…
Třeba to může nějak zavřít, víš?

Péťa ve školce tvrdil, že má dva ocásky, jedním kormidluje a jedním čůrá.
Aha, hm tak to jsem nevěděl. To má vlastně docela dobrý, když to má rozdělený.
Ale paní učitelka říkala, že to není pravda a že hadi mají na čůrání klokana.
Klokana?
No, klokana.
Počkej já se podívám na internet… Aha, kloaku! Jasně už to chápu.
Myslíš toho medvídka?
Ne, Kubo. Kloaka je taková malá dírka před koncem ocásku. Když už skončí maso a ocásek pokračuje už jen jako páteř.
A tati, had při čůrání leze, nebo leží?
To nevím, ale spíš asi leží.
Já bych chtěl být had.
Proč?
Nemusel bych v noci vstávat na záchod, víš?
No vidíš, mně by se zase líbilo, že bych vyměnil starou kůži za novou.
Ale to bych tě nepoznal!
A ty by sis zase počůral postel.
Tati, tak si místo na hada zahrajeme na klokana, chceš?
No jasně. Budeme skákat?
Ne, ale už mě bolí nožičky a vlezu si do kapsy!