Kdysi byl pro zvířata život složitý, avšak když se spojili s lidmi, otevřelo se jim nové světlo. Najednou se o ně někdo staral a chránil je před predátory. Avšak po čase lidé vymysleli spoustu věcí, které zvířatům ubližovali. Například automobily nebo cigarety. Ale nejhorší ze všeho byly pro zvířata plastové kelímky a igelitové pytlíky.
Lidé začali být líní a začali je vyhazovat do přírody. Také začali být na všechny tvory hodně nepříjemní.
Pořád opakovali: „Sakra, ty zatracený holuby mi zase zašpinili auto.“ a nebo „To si nemoch jít ven? Tos mi musel zašpinit ten koberec?“
Lidem prostě vadilo, že zvířata tímto způsobem špinili přírodu. Ale mnohem více ničili přirodu lidé a to kvůli odpadkům. Třeba takový ježek našel v lese pytlík se zbytkem chleba. Vlezl si tam, ale zasekl se tam kvůli bodlinám. Nemohl se dostat ven a udusil se. Nebo třeba liška. Ta omylem šlápla do kelímku a nemohla ho ze své nohy sundat. Hodně jí dřel do nohy a skoro nemohla chodit. A takto zemřely tisícovky zvířat a lidé se pořád nepoučili.
Poučení: Neničme přírodu, ze které jsme sami vznikli.