Ranní zoufalství - napsala Eva Svobodová

Fronta na vlek je zrovna dnes docela krátká. Procházím turnikety a s obavami hledím na to šílené zařízení, co mě má vytáhnout na kopec. Je na můj vkus hodně rychlé. Vlekař stojí opodál s párátkem v koutku úst a s rukama v kasách netečně kouká na lyžaře. Rozhodně nevypadá, že by byl ochoten kvůli mně tu věc zpomalit.
Navíc kousek za nástupištěm je pořádný rygol. Sleduju s hrůzou, jak na tom místě každý na kotvě vystřelí vzhůru a dopředu jak z děla. Ach jo. Tak tam si určitě ustelu.
A už jsem na řadě. Tak tedy vzhůru do boje!