Stamichman a ohňostroj - napsala Jitka Bláhová

Bára Mrázková, Fakulta designu a umění v Plzni

Jednou Stamichman vykoukne ze své jeskyně a nevěří svým očím. K lesu se blíží parta hlučných výrostků. S sebou nesou podivné barevné papírové role s čouhajícím motouzkem a vyřvávají, jak si večer udělají ohňostroj. 
Stamichman se rozzlobil.
Něco takového přece nemůže v lese dovolit! Musí svůj kraj a zvířátka právě před takovými vandaly chránit. A tak když kluci začali po setmění zapalovat motouzky na konci roliček a krabiček, Stamichman spustil takový liják, že ve vteřince byly rachejtle promočené.
Pak Stamichman povolal do služby světlušky a bludičky. Ty se producírovaly ve tmě kolem kluků, poletovaly, tancovaly, zkrátka se předváděly. A rozpálení mladíci koukali a smáli se, jaký to mají nakonec vlastně ohňostroj.
Jenže si nevšimli, jak daleko je světlušky odvedly od chalup a civilizace.
Když mámení lesních bytostí skončilo, přivolal Stamichman mlhu a hory i překvapené mladíky do ní zahalil, zatímco hřímal ze Srázné: „Nezapomeňte, že tady hlídám já! Ještě jednou budete chtít něco zapalovat v lese a poženu vás rychleji, než vůbec stihnete říct ohňostroj! Můžete o tom při hledání cesty zpátky přemýšlet,“ hudroval Stamichman, ale smál se při tom pod vousy.