Stamichman a pověsti - podle původních pověstí posbíraných Gustavem Mikuschem převyprávěla Dana Emingerová

Studnice pověstí z moravských Sudet

Němci, kteří pod Králickým Sněžníkem po staletí žili, znali mnoho Stamichmanových příhod. Ale všechny pověsti a kroniky si s sebou odvezli, když museli odejít ze Sudet. A tak zůstalo jen torzo legend o tom, že Stamichman byl horský duch, který v okolí Srázné lekal a strašil lidi. Vypráví se o něm třeba tohle:
Dříve se všechno pivo, které se vypilo na kolštejnském panství, rozváželo z knížecího pivovaru v Kolštejně.

Cesta do dnešní Branné vedla po jižním a východním svahu Srázné. Každý vozka, který tudy jel, spěchal, aby byl doma ještě před setměním. Vědělo se, že jakmile odzvoní večerní klekání, na cestě kolem Srázné straší.

Jednou tudy jel za deštivého dne povoz se sudy piva. Cesta byla bahnitá, a tak se vozka Pychl čím dál víc opožďoval. Poháněl koně, když z dálky slyšel klekání, ale valaši vůbec neposlouchali. Jen vyděšeně řehtali, když se z lesa začalo ozývat divné vytí. Pak se zvedl vítr, oblohu pokryl černočerný mrak a koně se zastavili, jakoby vrostli do země.
Marně vozka práskal bičem, marně své koníčky prosil. Vichřice brzy zesílila tak, že se vůz překlopil a sudy se skutálely z prudkého svahu do údolí. Vozka věděl, že horský duch je na blízku. Na nic víc nečekal a utíkal do nejbližší vesnice, co mu nohy stačily.
Ráno se Pychl na místo vrátil a našel koně i povoz na svém místě, sudy pěkně srovnané na korbě.
Podobně dopadl i Vašek Vávra ze Skleného, který měl pole na západní straně hory Srázné. Vydal se v podvečer s fůrou obilí domů. Právě zvonili klekání, když náhle padla hustá mlha. V horách se setmělo a od Králického Sněžníku začalo foukat tak, že snopy létaly vzduchem, koulely se ze strání a mizely kdesi hluboko v údolí, snad až v korytě Malé Moravy. A shora od Srázné sedlák slyšel škodolibý smích. Není to nikdo jiný než Stamichman, pomyslel si Vašek Vávra, který se ještě stačil v poslední chvíli vrhnout na zem, než se vůz se převrhl i s koňmi. Vystrašený sedlák dlouho nemeškal a utíkal domů.
Až druhý den se odvážil na místo vrátit, aby zjistil, co se stalo s vozem a s koňmi. Snopy považoval za ztracené, ale koně s povozem chtěl zkusit zachránit. Když však pod Sráznou dorazil, nestačil se divit. Koně radostně ržáli a všechny snopy byly poskládané na voze, jako by se nic nestalo.


https://olomouc.rozhlas.cz/povesti-jeseniku-jsou-drsne-jako-krajina-ve-ktere-vznikly-6374013