 |
| Studnice pověstí z moravských Sudet |
Na jaře roku 1643 tu totiž došlo k jatkám, když sedláci přepadli Švédy, v nichž národ viděl jen mordýře, paliče a raubíře.
Když generál Torstenson vedl na Moravě a ve Slezsku válku, donutil ho v roce 1642 arcivévoda Leopold s generálem Piccolominim k ústupu.
Švédové se tedy na zimu utábořili v Německu a na jaře táhli znovu přes Moravu do Slezska. Švédové mašírovali horními údolími Moravy do Hanušovic a odtud přes Brannou a Staré Město. Když se roznesla zvěst, že vypálili Králíky a zamordovali několik králických měšťanů, lidé se rozhodli, že se pomstí.
Sedláci, vyzbrojeni po domácku zhotovenými zbraněmi, rozestavili v roklině hlídky. Jakmile dorazil první švédský oddíl, došlo k hrozné řeži, při níž většina nepřátel přišla o život. Torstenson zuřil, když se to dozvěděl, a chtěl vypálit celý kraj. Zasáhl však Stamichman. V noci sešel z hory Srázné a cizí armádu rozehnal.
----------------------------------------------------------
Třicetiletá válka (1618-48) ve Stamichmanově kraji
Válka – to tehdy byly hlavně nekonečné pochody vojska křížem krážem krajinou, kdy šlo o to získat zásoby a ubytování na úkor protivníka. Švédové zastávali strategii přenesení války hluboko do zemí protivníka a bitvy zbytečně nevyhledávali. Ovlivňovalo je totiž příliš mnoho nevypočitatelných faktorů: vojsko mohlo najednou bezdůvodně utíkat nebo místo boje začít kořistit.
V roce 1642 byly Čechy již dávno mnohokrát vypleněny. Proto generál Torstenson vpadl přes Braniborsko a Slezsko na Moravu, do krajů bohatých a dosud takřka nedotčených. Když se místní sedláci pokusili zabránit drancování se zbraní v ruce, Torstenson odpověděl vypalováním vesnic, mučením a věšením obyvatel. Dvě třetiny selských usedlostí tehdy zanikly.
Jenže v létě začaly i ve švédském vojsku problémy. Řádily nemoci, hynuli koně, množily se dezerce. Z vojska, které na jaře čítalo 15 000 mužů, zbylo asi 11 000. Když v srpnu špehové nahlásili, že se blíží dvakrát početnější armáda arcivévody Leopolda, Švédové ustoupili zpět do Němec. Tam však nedaleko Lipska v říjnu 1642 vyhráli bitvu u Breitenfeldu, po které se generál Torstenson rozhodl pro nové letní tažení na severní Moravu.
Císařská armáda už se neodvážila se Švédy utkat v přímém boji a nepřítele obtěžovala jen drobnými šarvátkami. Při jedné takové srážce byl silný švédský oddíl poražen početně slabší jednotkou. Stalo se to v roklince „Šlachtgráben“ pod Králickým Sněžníkem.
Od té doby měl zpustošený sever od Švédů pokoj. Torstenson totiž vyrazil obléhat Brno a krátce na to byl v září 1643 odvolán s celým vojskem do Německa, kde Švédům vyvstal nový protivník – Dánsko.
