Zimničné chvění staršího pána byste snadno přičetli brzkému dopoledni začínajícího jara.
„Krásná holá čistá lízátka!“
Po suchých rtech přejede v pomalém tempu špička jazyka. V duchu se prosmekává jinou škvírkou, ale stejně zvolna a palčivě.
V jeho snech nikdo nekřičí, nepláče. Vše je čisté a nevinné. Hladké a svěží, novoučké.
Po patnácti letech v kriminále a dalších dvaceti v léčebně už ví, že v životě to tak není.
Rychle si vyloupne tři tablety androkuru z blistru. Rostřesenou rukou je strčí do pusy, pro rychlejší účinek je rozkouše.
Z kapsy vošoupaného saka vyndá lahvičku vody a hořké drobky spláchne douškem vody.
Čeká, až přestane bolestivá erekce. S jejím odchodem zároveň mizí i nereálné sny o tichém mazlení. Ještě ze zvyku si představí to tuhé pronikání před léty. Ale díky chemii už v tom není vášeň.
Konečně se může zvednout z lavičky u dětského hřiště a jít domů. Zdá se, že přežije zase jeden den sám se sebou.
Učíme se vykreslovat negativní postavy
Zadání: líčení očima člověka, kterého nemám vůbec rád.
