Občas se to stává, člověk místo zná, ale není si jistý kudy jít. Ví, že místo bloudění je snadnější a rychlejší se zeptat kolemjdoucího. Vybrat si někoho na oslovení je krásná záležitost. Je třeba se nejprve zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, poté navázat oční kontakt a jít směrem k vybrané osobě.„Pardón, můžu se zeptat? Kudy k poliklinice?“
„K poliklinice?“ pán se pousmál.
„No to musíte tudy rovně a potom doprava a jste tam.“
„Jó, jasně, moc děkuju, hezký den!“
Také jsem se pousmála.
„I vám!“
Když je člověk dlouho sám, tak je i ta sebemenší komunikace prospěšná. Myslím si, že je třeba s lidmi mluvit a celkově bychom si měli cenit situací, ve kterých se pojí příjemný rozhovor (byť jen malý) a usnadnění života v podobě absence bloudění.
