Cholerik - napsala Alice Břečková

Igelitky, kulaté věci, skleněné věci, cinkání flašek, vyklízení nádobí z myčky, vidličky, plastové věci, kovové piksly, jakékoli piksly, konve. Nesnáší to úplně všechno a je to ta pravá nefalšovaná nenávist až za hrob. Načepýří se, vyletí a zaútočí drápky i zobákem na onen inkriminovaný předmět. Kouše. Ovšem ne sklenice a igelitové tašky, ale ruce a prsty, které je drží. Jestli si někdo někdy myslel, že ho to přejde s věkem, hluboce se pletl.
Místo, aby se cholerický papoušek uklidnil, zmoudřel a spletitými cestami osudu přišel na to, že mu žádná z těch věcí nikdy neublížila, ani neublíží, přizpůsobili jsme se my. Nikdo nechodí kolem vypuštěného zvířete s lahví vína, nikdo před ním nevybaluje nákup, nikdo nevyklízí nádobí (no, to není až taková oběť). A pokud si jiný obyvatel domu chce nalít minerálku, dělá to rychle, obezřetně a zády k ptáčeti, které nespokojeně kvoká a poposedává na bidýlku, jakoby tušilo nějakou čertovinu. Už krásných, kousanci zdobených deset let. No… a pak že násilí není cesta.